Rozhovor

První otázka, která mi nedá. Měla jsem možnost vidět nedávno vystoupení, kdy se skupina Queen představila v podání Filharmonie a jejích hostů. Byl to úžasný zážitek. Není to však jediný zajímavý koncert, který Filharmonie v poslední době nabídla svým divákům. Musíte mít obrovskou radost z toho, že sály jsou plné a lidé k vám chodí, že?
VD: Je pravda, že projekt symfonických Queenů měl značný ohlas. Máme z toho velkou radost a samozřejmě těšíme se i na reprízu, kterou připravujeme na konec ledna. Nicméně musím říct, že to je tak trošku okrajová záležitost, neboť stále hlavní naší náplní jsou velké symfonické koncerty. A máme radost, že i na ně lidé reagují podobně jako na Queeny – tedy, že chodí, že se jim koncerty líbí, že vstávají, tleskají a že jsou nadšeni.

Začali jsme Filharmonií, ale teď si budeme povídat o Dernerových. A začneme, paní Marie, u vás. Vedete prý pěvecký sbor…
MD: Byla jsem oslovena pár ženami, jestli bychom nezačaly společně zpívat. To se stalo a je to překrásné. Sbor se jmenuje Kolednice. Mám ty ženy moc ráda. Ale musím říct, že ty koledy nejraději zpíváme v létě.
VD: Určitě přijďte na některý z těch vánočních adventních koncertů, protože to je úžasná energie, která z těch dvanácti žen vyzařuje. Je to paráda si je poslechnout.

Prý jste se poznali u muziky. Jak to vlastně bylo?
VD: Stalo se to asi před pětadvaceti lety. Založili jsme kdysi hudební skupinu, která se jmenovala Učedníci a ta jezdila po celé republice. Bylo to nejdřív asi deset lidí, pak se to redukovalo a potřebovali jsme nějakou výbornou zpěvačku. Tak jsme zajeli na Moravu a tam jsme ji našli. Je pravda, že s Učedníky jsme my dva skončili někdy v devadesátých letech, ačkoliv kapela funguje dál.

Byla to jenom muzika nebo co vás ještě k sobě táhlo? Čím vás ještě manžel zaujal?
MD: Víte, v muzice se stávají chvíle, kdy všechno souzní tak, že je to nádherné. Jsou v tom krásné věci.
VD: Možná se nějaké věci kolem se ještě našly, ale je pravda, že náš společný koníček nás provází celý život. A tak to bylo i na začátku.

A jak to tedy doma vypadá? Zpíváte si hodně?
MD: Už teď míň. Protože ty koníčky nástupem Vaška do Filharmonie musely jít stranou. Ale znovu je hledáme a když ty chvíle přijdou, tak jsou krásné.
VD: Je to Valaška, ta moje žena, tam se zpěv pěstuje. Taky je z hudební rodiny. Vypráví se u nich jeden příběh, jak staříček se stařenkou nemohli spát a v noci pod peřinou si tak pobrukovali…
MD: Ano, zpívali a zpívali a nad ránem při ranním rozbřesku stařenka povídá – staříčku, ještě tuhle jsme nezpívali!

O čem se u vás doma nejčastěji hovoří? Jak moc v tom figuruje muzika a vaše koníčky?
MD: Tak často jsou to organizační věci, to je samozřejmé. Máme tři děti a ty také něco potřebují nějakou pozornost, péči, takže asi tohle řešíme nejčastěji.

Když jsme u těch dětí – jsou také muzikanti? Dojde i na rodinné muzicírování?
VD: To je takový můj velký sen. Nesplněný. Zatím. Dcera, té bude brzo dvacet, tak ta se hudbě věnuje intenzivně, hraje na housle, krásně zpívá. A kluci – ten mladší je fotbalista a čtyřka z hudebky mu nevadí:)) Starší je bubeník.
MD: Předtím hrál na klavír a pořád ještě se stane, že si k tomu sedne a hraje – snad něco oživuje z těch minulých let. Zrovna včera přišel ze školy, unavený, a hned zasedl za ten klavír a hrál. Slyšela jsem to v kuchyni a vnímala, jak je to nádherný.

Kdo by na co hrál, kdybyste hráli jako rodina?
MD: Já jsem hrávala na housličky v cimbálové muzice s tatínkem. Tam to bylo veliké domácí muzicírování. Často jsme hráli, ale tam to bylo daleko přirozenější než tady. Teď jsem housle odložila, nehraju. Protože děti už nás převyšujou a je to takový to – ale mamko, tohle už se přece…
VD: Spíš si zazpíváme, já hraju na piano, ještě občas vytáhnu kontrabas a kytaru. Vašek hraje na piano a na bicí, a Víťa fotbalista, ten začal chodit na biskupském gymnáziu do sboru. Zpívají tam gregoriánské chorály.

Paní Marie, jak se vám, moravské muzikantce, žije v Česku?
MD: Tady je taky hezky. Jenom si občas zavzpomínám, že ty lidi tam měli opravdu k sobě blíž. Vezme se celá vesnice a udělá akce – dožínky nebo prostě nějaké slavnosti, a opravdu, ať je to od faráře nebo přes hasiče, tak je to nádherné, vesnice je stmelená a je to fajn. Tady jsem se dostala také k muzice a do muzikantské rodiny, takže jsem rozhodně nestrádala. Naplnění tady bylo.

Páteční hosté:

Hosty pravidelného pátečního pořadu Českého rozhlasu Hradec Králové mezi desátou a jedenáctou hodinou dopolední budou už zítra David Novotný, organizátor soutěže Muž roku, a Martin Gardavský, který získal titul Muž roku 2011.