Dvůr Valdštejnské lodžie objímaly rozzářená světýlka, ze stánků se linula vůně občerstvení a kávy, veganské palačinky šly na dračku. Festivalový průvodce zájemcům s nadšením vyprávěl o historii místa i okolí. Výklad ilustroval křídou na orámovanou tabulku, kterou měl zavěšenou na hrudi. Kouzelné maličkosti.

Ve vznešeném prostoru terasy se v pátek nesly tóny harmoniky a zpěvu Jany Vébrové. Po jejím vystoupení se publikum odebralo do kostelíku Všech svatých pod Zebínem na divadlo. Další část návštěvníků si před koncertem Ivy Bittové vychutnávala sklenku vína či šálek čaje. Stála jsem čelem k osvícené lodžii a pozorovala nasvícenou dominantu místa, které se za poslední roky pod vedením kastelána Jiřího Vydry stalo dějištěm svébytných kulturních událostí, které v návštěvnících zanechávají stopu.

Silný dojem, který zanechává v paměti živé obrazy prožitých chvil. „Jsem na festivalu, ale vnímám ticho a klid,“ pomyslela jsem si. Vstupenky byly už několik dní předem vyprodány. K dispozici jich bylo tři sta. Málo? Prý tak akorát, aby si všichni platící v pohodlí užili program. To dává smysl, musela jsem uznat.

Týmu Valdštejnského imaginária se podařilo zrealizovat doposud největší projekt, který se v areálu barokního letohrádku a jeho okolí uskutečnil. Třídenní festival hudby a divadla nabídl zvučná jména alternativní scény a osobitou koncepci. Nutno zažít.