Třiapadesátiletý Vladimír Birgus je člověk, jehož život je neobyčejně silně svázán s fotografií.

V letech 1978 – 2005 vyučoval na katedře fotografie FAMU v Praze (od roku 1999 jako profesor), od roku 1990 řídí Institut tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě, je členem vedení Evropské společnosti pro dějiny fotografie, autorem mnoha knih z historie i současnosti fotografie, kurátorem výstav…

Ale především je fotografem, který dokázal jasně vytýčit zřetelnou vlastní cestu přímo středem tohoto média.
Jeho nejrozsáhlejší cyklus „Cosi nevyslovitelného“ je vytvářen nepřetržitě od roku 1972, každoročně se rozšiřuje o nová díla, vznikající hlavně během častých cest, většinou spojených s fotografickým působením autora. Název velmi trefně odkazuje ke specifickému pohledu na svět, dokonale se bránícímu zaznamenávání významných společenských situací a politických událostí nebo komentování zachycených skutečností, tak častému v současné tvorbě a většinou dominujícímu nad fotografickým obrazem.

V početných recenzích tvorby Vladimíra Birguse se často objevuje pojem subjektivní dokument.

„Na první pohled vyprávějí fotografie Vladimíra Birguse o miniaturních událostech, odehrávajících se v nejroztodivnějších místech naší planety, ale při jejich podrobnějším zkoumání pak vyprávějí především o současné globalizované společnosti, žijící v neustálém spěchu, o samotě v davu, o kontrastech mezi sny a skutečností, o tom, co není vysloveno, ale jen stěží vytušeno. To znamená, o našem vnitřním stavu, jenž si s různým napětím nosíme v našich duších.“

Tato slova, napsaná jedním českým teoretikem fotografie, podtrhují jistou univerzálnost fotografií, protože při pobytu v různých geografických šířkách se Birgusovi podařilo nalézat stále stejné, nápadně banální situace z každodenního života a tímto svébytným způsobem se vzdaluje od obrazové identifikovatelnosti konkrétních míst.

Jeho práce však mají vždy přesné popisky – informace o tom, kdy a kde fotografie vznikla. Divák tím získává nezaměnitelný klíč ke čtení tohoto souboru jako specifického univerzálního obrazu duchovní kondice současného člověka, jehož život v různých koutech naší země je podřízen, oproti konkrétním představám, podobným principům. Avšak principy vzniku těchto fotografií nejsme schopni žádným způsobem odhalit, protože nás autor místo pokusů o jejich vysvětlení spíše odkazuje na další neurčité pohnutky. Zjišťujeme, že člověk i ve skupině zůstává individuální a staví svůj vlastní svět, který musí koexistovat se světem, který ho obklopuje.

Vedle skutečných postav se na autorových fotografiích velmi často objevují i stíny, zvláštním způsobem sugerující přítomnost jiného světa.
Fotografie třiapadesátiletého polského autora Vladimíra Birguse mají už řadu let svoje pevné svoje místo v nejvýznamnějších galeriích celé Evropy i Spojených států amerických.