Recenze

Klicperovo divadlo uvedlo o víkendu další premiéru inscenace Žárlivost, která se uvelebila v komorní scéně V podkroví. Příběh tří žen, které, ačkoliv se nikdy nesetkají, mají cosi společného. Osudovou lásku k jednomu muži, jenž se na jevišti po dobu hry ani na vteřinu neukáže, přesto jeho osoba doslova lomcuje s životy pětapadesátileté Helen, žijící ve 24. patře, stejně jako čtyřicetileté Jane ze 30. podlaží a v neposlední řadě i pětadvacetileté Iris z 19. patra domu. Inscenace svou formou připomínala epistolární román, tedy dílo psané v dopisech, který byl populární v době 18. století.

S tím rozdílem, že psaní klasických dopisů nahradil hyper rychlostní internet a emailová pošta. Téma žárlivosti a nevěry se v umění a dennodennosti prolíná již drahný čas. Nikdo nechce být podveden, nahrazen, odhozen a odložen z privilegované role protagonisty –tky do angažmá zhrzeného nešťastného zoufalce, který má pocit, že už si na jevišti života neurve nic pro sebe, protože jeho sebevědomí, sebepojetí a sebehodnota je v trapu.

Každý, kdo je podveden a nahrazen, musí si projít cestu znovunalezení vlastní hodnoty. A právě o tom hra pojednává. Prosta moralizování, přístupná jízlivosti, břitké ironii a potřebné nadsázce. Místy je inscenace krutá a nelítostná, ale co naplat, co s realitou, kterou nelze obejít. Jeden email dokáže rozpoutat pořádnou vřavu. Právě poté co se Jane uvolí, že Helen oznámí, že je jí manžel nevěrný právě s ní. Rozjede se nekončící tok vzájemné komunikace skrze email.

Ve vztazích je povoleno vše

Ukazuje se i krutost, jak si lidé dokážou jít po krku, obzvlášť když je na tom druhý bídně. Nikdo není soucitný, každého zajímají pouze vlastní cíle. Muž se tu stává nespatřeným démonem, který dočasně poničí tři ženské životy. Nejdříve je opuštěna Helen pro Jane, aby po čase Jane nahradila Iris.

Až si muž užije, vrátí se zpět k první ženě. Mezitím koluje po internetové síti spousta emailů, v nichž si ženy zprvu snaží uchovat dekorum a důstojnost. Jenže podléhají pudovosti, vulgaritám a v případě Helen i bezuzdnému voyeurskému šmírování svého muže, jak dovádí nejdříve s temperamentní architektkou Jane a později s mladou buddhistkou Iris.

Nakonec Helen získá zpět svého nadsamce, avšak není úplně spokojená, když zjistí, kvůli komu se tak trápila. Láska ji už neuspokojuje. Žárlivost je něco víc, cosi silnějšího. Každý dostává po zásluze svou lekci, a každá z žen si projde podobným vývojem. Od extatického štěstí až po hořké prozření. Návštěvníka inscenace upoutá jazyk hry, jejíž předlohu napsala Esther Vilar, argentinsko-německá spisovatelka.

Hra upoutá vtipnými a uhlazenými hláškami univerzitně vzdělaných a inteligentních žen, stejně jako slovníkem, za který by se nestyděli ani hosté kdejaké nádražní čtyřky. Velkou roli na textu má nesporně jeho překladatel Jiří Stach. Rolí se brilantně zhostilo trio hereček hradeckého divadla. Martina Nováková si zahrála Helen, postavu, která má za sebou bohatou a úspěšnou kariéru v advokátní kanceláři. Ženu, která se dokáže ovládat, dokud ji něco pořádně nevytočí, nejlépe nevěra vlastního muže s courou, která bydlí šest pater nad ní.

Nováková věrohodně ztvárnila postavu zprvu suverénní ženy, která je zcela zahlcena svou prací, až do doby, než se dozví jednu zásadní pikantérii, bolestivou zkušenost o nevěře. Její tvář zprostředkovala divákovi pestrou škálu jemně odstíněných výrazů a hereckých poloh. Jevištní sokyně Helen v podání Kamily Sedlárové představovala uragán temperamentu a prudkých, silných emocí.

Jane v jejím podání je žena, která nezná příliš porážek, až do doby než je rovněž podvedena společným hybatelem ženských osudů, mužem. Potrpí si jako architektka na vytříbený luxus a originalitu. Doslova si užívá, když může Helen potrápit dalšími se sžíravých dopisů. Když je vystřídána Iris, podléhá úplně stejnému zoufalství jako její předchozí protihráčka. Nejmladší z hereckého tria, Kristýna Kociánová, ztvárnila Iris, mladou buddhistku, která studuje indologii a světské malichernosti jsou pro ni cizí, jelikož zná základní buddhistické pravdy. Iris zná jako meditující bytost velmi dobře ženské zbraně stejně jako ostatní dvě ženy. Je schopná poučovat, do doby než se jí zcela zhroutí svět.

Pak se dokonce pokusí odejít ze světa. Kociánová předvedla pobavení hodnou a věrnou postavu mladé ženy, která má pocit, že vše zná, ale jenom do chvíle první kolize. Pak je bezradná a všechny její pravdy mají návdavek instantních moudrostí, namísto prožité zkušenosti.

Dobře ovládnutéa účinné zbraně

Všechny postavy na jevišti zvládaly svůj arzenál ženských zbraní briskně a dokonale. Jakoby ženy hrály part, který jim tak úplně není cizí. Režisérovi Pavlu Krejčímu se podařilo vytvořit úspornou a funkční scénu a vést herečky k vyváženosti a uvěřitelným hereckým polohám. Román v dopisech je sice stará forma písemnictví, ale jeho zdařilý návrat ve formě Žárlivosti, okořeněný o moderní epochu zdokonalených informačních prostředků a všelijakých vymožeností, potěšil o to více, že se mění možná nástroje dorozumívání, ale předmět a podstata komunikace zůstává stejná.