Začalo to nadějně, zvuk vlaku vezoucího společnost navracející se z Paříže do ruské domoviny doprovázela podmanivá hudba violoncella, na ještě zakryté scéně vyčuhovaly pouze koruny stromů a do této zdárně započaté ,,čechovovské" atmosféry se šouravými kroky vplížil starý sluha Firs (David Janošek), jenž společně s prostory starého panství počal odkrývat příběh. Náhle však přišel zvrat a z Višňového sadu Slováckého divadla v Uherském Hradišti zbyly jen třísky.

Vlak nahradily skřípavé zvuky automobilu a před diváky se začala odehrávat chvílemi až groteskní podívaná. Inscenaci Oxany Smilkové se ovšem nějaká čechovovská poezie velkým obloukem vyhnula. Raněvské (Anna Pospíchalová) se vskutku nedal uvěřit její několikanásobný bol a místo zhrzené ženy toužící po neuchopitelném štěstí se nám představila afektovaná primadona flirtující (nejen) s Lopachinem (Tomáš Šulaj).

Podivný karneval

,,Třešničkou na dortu" této Čechovovi vzdálené inscenace je třetí dějství, ve kterém jako bychom se ocitli v podivném karnevalovém rejdišti.

Jeho větší část totiž postavy v maskách protančí, respektive promrhají všemožnými kreacemi, při kterých pronášejí své repliky, jejichž význam však v tomto exaltovaném podání zcela zaniká a člověk má občas problém dialogům porozumět.

Když utichnou tance, začne se ozývat až přehnaně výrazný zvuk motorové pily, který prostupuje hrou až do konce a trefně symbolizuje, že opravdu nadešel masakr.

Jednotlivé složky se navzájem předbíhají v intenzitě, postrádají harmonii a vzájemnou toleranci. Z herců nejvíce vyniká Tomáš Šulaj, jehož Lopachin se vydává za sebejistého suveréna, ze kterého se ve výsledku vyklube největší ubožák, jenž sice získal sad, ale ztratil vše ostatní, na čem mu záleželo. Šulaj jako jediný nedrží svou postavu monotónní, ale zejména hlasově střídá jednotlivé nuance. Ať už byl režisérčin záměr jakýkoli, měla méně tlačit na pilu, jelikož takto se vyznění inscenace přiblížilo všemu, jen ne čechovovské tragikomice a psychologii.

Hana Rubišarová