Potkáme se s umělkyní, která obešla celý operní svět a doslova zvedala publikum ze sedadel a strhovala k bouřlivým ovacím. Jmenuje se Soňa Červená, významná osobnost a velká vlastenka. Vešla na pódium dáma, která současně oslavila své neuvěřitelné životní jubileum. Prozradím ho, nakonec to přinesl program koncertu. Soňa Červená oslavila devadesátiny – a jak velkolepě! Potkali jsme se s umělkyní, u které nijak nepoklesla úroveň její invence a realizační energie. Naopak. Ve svém  upřímném slovním projevu otevřela své srdce: „ Můj hluboký a zcela osobní vztah k Hradci Králové je snad znám. Vždyť jméno mého pradědečka Václava Červeného, slavného vynálezce a výrobce žesťových nástrojů na Malém náměstí v Hradci Králové, je navždy spjato s tímto krásným městem. Právě tak jako jméno mého otce, rodáka z Hradce, dr. Jiřího Červeného, zakladatele literárního kabaretu Červená sedma. Proto zde cítím své rodinné a hlavně hudební kořeny. Byla jsem dlouhá léta zpěvačkou, teď jsem herečkou a zvláště jsem si oblíbila melodram, jenž kombinuje slovo s hudbou." Krásné vyznání velké umělkyně.

První část galakoncertu byla věnována komornějším dílům Bohuslava Martinů. Po úvodním septetu Ronda v tanečním významu přišla na řadu Kuchyňská revue. Jedná se o jevištní akci se slavným Charlestonem, o pohyb i tanec, se kterým hudba počítá. Hudba ovšem počítá i se samostatným  provedením jako koncertní suity, jak to filharmonici dokázali. Navíc se suita kombinovala se slovem jako melodram o pěti kuchyňských náčiních.

Soňa Červená v královéhradecké filharmonii.Soňa Červená svým jedinečně znělým hlasem překvapila bohatstvím výrazu, temperamentem, pohybovým a gestickým propracováním přednesu textu Vincenta Figuriho, do češtiny převedeného Jeanem Páleníčkem. V Kuchyňské revue s příznačnou barvou klavíru jako rytmickým živlem oplodněným swingem – v této scéně jsme naslouchali jedinečnému přednesu vtipných veršů o hrnci, pokličkách, kvedlačkách, utěráku i smějícím se smetáku. Bezesporu špičkové provedení, pro mě o to silnější, že jsem si připomenul datum 2. května 1958, kdy jsem s klavíristou Jožkou Páleníčkem  v Basileji chvilku poseděl u lůžka Bohuslava Martinů. Rok před jeho odchodem na věčný Olymp velkých umělců.

Výborný nápad uvést do kontrastu s Martinů Kuchyňskou revue ještě veselejší skladbu Francouze Camilla Saint-Saënse. Jmenuje se Karneval zvířat. Jak ukazuje název, ocitli jsme se v „zoologické fantazii". Jde tu o zvířata, která jako by se nám představovala na  svém bále. Je to  legrace zpola duchaplně intelektuální, ironická, srdečná, přitom dokonale muzikální. Teď možná budete kroutit hlavou, Camille Saint-Saëns napsal skladbu v Praze roku 1886. Prý to „udělal ten pražský vzduch." Tak tento plod dramaturgického nápadu zase patří Soně Červené, která si humoristický doprovodný text Loriota  této zoologické fantazie sama přeložila a přednes si vzala do své režie. A musím opakovat, že ještě s větším bohatstvím výrazu.

Po stránce interpretační můžeme být velmi spokojeni. Komorní soubor královéhradecké filharmonie pod taktovkou Pavla Šnajdra byl vyvážený, uplatnil zvukovou lahodnost a hudební půvab. Obecenstvo bylo nadšeno a povstalo. Já také.

Zdeněk Vokurka