V ČLÁNKU NAJDETE:
„Udírnu mám zhruba dva roky. Dýmí se z ní vždy na podzim i na jaře. Před Vánoci ještě vždy harmonogram doplním o klobásy. To je opravdu pecka. Celá ulice ví, že udíme. Samozřejmě se se sousedy domluvím, že budu udit, aby neměli pověšené vyprané prádlo. Právě vytažené teplé uzené je topovka,“ usmívá se Pavlína Cvrčková z Liberce.
Trocha inspirace a improvizace
Nikdy předtím nic podobného jako je udírna nevyráběla. Prý jí významně pomohla skupina o udírnách a uzení na Facebooku, návod na stavbu dřevěné udírny zase našla na YouTube. „Ze sběrny jsem získala nerezový plech, podle kterého jsem udělala základnu udírny. Nechtělo se mi plech zakracovat, proto je udírna poměrně velká. Má asi 80 krát 60 centimetrů. Základnu jsem pak sestavila z latí 5 krát 5 centimetrů,“ vysvětluje.
Dřevo dobře izoluje, proto je podle ní vhodným stavebním materiálem.
„Nakonec jsem trošku improvizovala. Použila jsem palubky ze smrkového dřeva. Jsou skvělé, protože mají perodrážku a jednotlivé díly do sebe zapadnou. Tím nevzniknou žádné škvíry, což je pro udírnu nesmírně důležité,“ pochvaluje si s tím, že celou udírnu může rozebrat na několik komponentů. Plechovou krytinu získala také ze sběrného dvora.
Nahrává se anketa ...
Výhody pojízdné udírny
Někteří fanšmejkři nedají dopustit na zděné udírny. Ty ale, když budete potřebovat, posunete jen s velkou námahou. „Já tu svou postavila na podstavci s kolečky, takže s ní můžu hýbat podle libosti. Prostě jsem si vymyslela pojízdnou udírnu,“ směje se Pavlína Cvrčková. Sice s ní údajně nikam daleko nejezdí, ale když potřebuje, tak si ji může pošoupnout o pár metrů.
close
info
Zdroj: se svolením Pavlíny Cvrčkové
zoom_in
Na mase uzeném v udírně s dýmboxem není ani špetka dehtu
Přesně tam, kam potřebuje. A to se prý občas hodí.
„Můj táta vždycky udil na švestce. Já zase topím bukovou a třešňovou štěpkou. Poměr si míchám podle své zkušenosti a podle toho, jaké chci docílit u masa chutě a vůně. Třešeň dělá krásnou barvu a zároveň dodává vůni ovocného dřeva,“ vysvětluje dále.
K čemu je dobrý dýmbox?
Do udírny musí ale vstupovat studený kouř, proto postavila také dýmbox. To je zařízení, v němž ve velkém válci hoří štěpka. Malinkatý motorek, což může být i větráček z počítače, žene kouř do systému trubek, kde dým chladne.
„Tím se v nerezových trubkách vysráží dehet ještě dříve, než kouř vstoupí do udírny. Oddělený dehet poté skapává dolů do připravené nádoby. Po každém uzení je zhruba polovina zavařovačky plná dehtu. To je obrovská výhoda dýmboxu,“ uvádí.
Skvěle se při uzení hodí i termostat
Udírnu bylo také nutné vybavit termostatem a topnou spirálou. Tu je možno zakoupit jako náhradní díl ke kuchyňským kamnům.
„Nastavíte si teplotu, jakou potřebujete a termostat sám hlídá teplotu. To je geniální, protože si navolím 80 stupňů a udírna se o všechno postará sama. Celým systémem docílíte zdravého uzení. Maso nikdy nebude černé. Že někdo udil v udírně s dýmboxem poznáte podle toho, že z masa nebudete mít špinavé ruce,“ říká kutilka.
Další tipy na domácí zlepšováky a výrobky najdete v sekci související články pod tímto textem.
„Nerezové trubky na dýmbox jsem dostala od kamaráda, který s tímto materiálem pracuje. Moc mu děkuji, protože jsem velmi ušetřila. Termostat a větrák jsem zakoupila a elektriku mi pomohl zapojit známý. Celkově mě celá udírna nakonec vyšla kolem pět tisíc korun. A to je za takto velkou a pojízdnou udírnu super cena,“ počítá.
Co je na uzení nezdravého?
„Když si koupíte uzené maso v potravinách, tak víte, že maso udírnu zdaleka nevidělo. Nevoní a ani nechutná po kouři. Za mě není uzené nezdravé. Při domácím uzení máte přehled o všem, co jíte. Vezmete si kus kvalitního masa, naložíte ho do soli a udíte kouřem, v němž není špetka dehtu. No, řekněte, co je na tom nezdravého? Do udírny se vejde více než 25 kilogramů masa. Když chce člověk udit, tak jednorázová investice je poměrně velká,“ směje se Pavlína Cvrčková a dodává: „To víte, uzené má mnoho kamarádů.“
