Jsem běžec na dlouhou trať, říká Martina Součková

Po maturitě měla možnost rovnou nastoupit do Klicperova divadla, zprvu jako inspicientka. Přišla sametová revoluce a na následná studia na JAMU už nebyl čas.

Zdroj: archiv M. Součkové

Zůstat v divadle u zdroje tvůrčí svobodné energie a být u společenské změny v epicentru dění již jako herečka byla jediná její touha.

Zdroj: archiv M. Součkové

Pro tehdejší publikum byla zapamatovatelná převážně z éry režiséra Vladimíra Morávka, často v komické dvojici s kolegyní a velkou kamarádkou Pavlou Tomicovou.

Zdroj: archiv M. Součkové

„Potkala jsem tehdy spousty skvělých lidí, pracovala na výjimečných inscenacích, zažila několik excelentních sezón, natočili jsme film a pomohli Klicperovu divadlu vrátit renomé šedesátých let. Navíc jsem zpívala v kapelách, v té největší sestavě jsem za sebou měla dva saxofony, kytaru, basu, bicí a cítila, že přesně v této chvíli si plním dětský sen.

Zdroj: archiv M. Součkové

To všechno, na co jsem si jako malá holčička hrála, dělo se mi v dospělém světě a já jsem cítila osudové naplnění. Bylo to jako sci-fi, nepolapitelný sled událostí, který mě provedl profesionální uměleckou disciplínou. Za tyhle roky jsem obrovsky vděčná," prozrazuje.

Zdroj: archiv M. Součkové

Pak přišla touha cestovat, propojit divadlo, muziku a zkušenosti ze zákulisí a vznikl její vlastní projekt, world music festival Na jednom břehu.

Zdroj: archiv M. Součkové

S organizační zkušeností a jistou dávkou drzosti začala budovat základy hudebního festivalu - od oslovení soukromých subjektů přes grantové řízení, po technické zajištění, propagaci, dramaturgický plán a realizaci.

Zdroj: archiv M. Součkové

"V jedné chvíli jsem byla na mnoha židlích současně. Co například v divadle zastávalo pět lidí, dělala jsem sama, od ředitele po uklízečku. Koupila jsem si nové sako a lodičky a vyrazila přesvědčit ředitele firem o důležitosti mé myšlenky oživit ladem ležící Letní kino Mír, dnes Širák.

Zdroj: archiv M. Součkové

A to v době, kdy byla veřejnost masírována pravo-levicovými postoji, začínala se dělit na sluníčkáře a podnikatele, houstla nálada ve společnosti a grantové slovo ‚multikulturní' začalo znít trochu přisprostle.

Zdroj: archiv M. Součkové

Jenže moje intuice byla silnější a důvodů, proč se věnovat právě tomuto oboru, přibývalo. World music je hudba vycházející z paměti lidí, historie dané země a pro mě stále jednou z důležitých tepen vedoucích k srdci a našim kořenům. Tyto kořeny je třeba posilovat víc než kdy jindy, vede to k pochopení sebe i ostatních,“ vysvětluje žena mnoha profesí.

Zdroj: archiv M. Součkové

Okouzlena jedinečnou a originální hudbou začala navštěvovat zahraniční festivaly a sbírat kontakty ze světa. A protože je prý po rodičích běžec na dlouhou trať a cítí zodpovědnost k rozdělané práci, vydrželo jí tohle úsilí dalších sedmnáct let.

Zdroj: archiv M. Součkové

Nápad věnovat se vínu v rodinné firmě, původně jen na výpomoc své mamince, v ní uzrál až po nějakém čase. Postupně ji okouzlil svět vůní a chutí. Zjistila, že dokáže víno pochopit, ohodnotit a popsat.

Zdroj: archiv M. Součkové

Absolvovala sommeliérský kurz a získala diplom Valtické vinařské školy. Od té doby se učí umění vína každý den. Pořádá degustace pro veřejnost, jezdí za vinaři, na veletrhy a vinné festivaly. Sama dodává, že tento obor miluje čím dál víc:

Zdroj: archiv M. Součkové

„Zkušenost z organizace festivalu mi pomohla pochopit místní myšlení, nedělat si přehnané iluze, a přitom postupně zvedat laťku kvality. Víno nabízí krom smyslových vjemů také lidské příběhy a dobrodružství. Díky tomuto oboru v sobě objevuji velkou dávku poctivosti, pokory a lásky k životu. Umění vína mě, stejně jako hudba a divadlo, osvobozuje od brblání a stereotypu, kterému člověk rád podléhá, když nemá zrovna svůj den.“

Zdroj: archiv M. Součkové