Mise v Afghánistánu mi otevřela oči, říká voják z Hradce Králové

„Náročná pro mě byla spíš příprava než samotné nasazení. Absolvovali jsme několikaměsíční výcvik, při kterém byl kladen důraz na střeleckou a taktickou přípravu. Součástí byl i specializovaný kurz ochrany osob. Všechny činnosti jsme museli mít dokonale nadrilované,“ popsal devětadvacetiletý voják přípravu do mise. Příprava pro něj byla náročná i proto, že se vymykala jeho běžné činnosti, u strakonického útvaru je jeho hlavní pracovní náplní obsluha radiolokační čidla.

Jednotka je vyzbrojena protiletadlovými raketovými komplety RBS-70.Zdroj: Jana Samcová

Během nasazení v Afghánistánu zažil několik raketových útoků na základnu. „Byli jsme dobře vycvičení. Věděli jsme, co máme dělat,“ vysvětlil, proč si nepřipouštěl strach. Na život v zahraniční misi si podle svých slov zvykl rychle. „Ačkoliv jsme byli v pohotovosti 24 hodin denně, sedm dní v týdnu, měli jsme čas i na odpočinek. Scházela mi rodina a přítelkyně, ale byli jsme spolu v kontaktu,“ popisuje. Jeho blízcí se již vyrovnali s tím, že jako voják může být nasazen do zahraniční operace. „Od začátku věděli, že když se naskytne tato příležitost, budu ji chtít využít. S rodiči i partnerkou si říkáme vše na rovinu,“ podotkl J. L.

Příprava jednotky pokračuje i v zimních měsících.Zdroj: Radek Kulhánek

Účast na misi v Afghánistánu hodnotí jako velkou životní zkušenost. „Když jsem viděl, v jakých podmínkách žijí lidé v Afghánistánu, uvědomil jsem si, že se tady máme dobře,“ objasnil rotný, jak mu mise otevřela oči jako člověku. Přínosem pro něj samozřejmě byla také po profesní stránce. „Zdokonalil jsem se ve střeleckých, taktických a dalších vojenských dovednostech. Procvičil jsem si angličtinu. Mnohé věci, jež se jako vojáci učíme, mi teď dávají větší smysl, když jsem si je vyzkoušel na vlastní kůži při skutečném nasazení,“ uvedl voják.

Součástí výcviku je i zdravotní příprava, ve které se vojáci učí poskytnout první pomoc v boji.Zdroj: Jana Samcová

Stejně jako další vojáci, se i rotný J. L. aktivně zapojil do boje s koronavirem. Během loňského listopadu pomáhal tři týdny v nemocnici v Rokycanech. „Byly to smutné okamžiky, když nám někteří lidé téměř umírali pod rukama. Zažili jsme tam ale i hezké chvíle, když se pacienti uzdravovali. Byli spokojení s naší prací a byli rádi, že zde jako vojáci pomáháme,“ zavzpomínal na službu na covidovém oddělení. Zároveň si uvědomil, jak je práce zdravotníků náročná. „Mají to moc těžké. Jejich povolání si zaslouží lepší finanční ohodnocení,“ dodal hradecký voják.

Vojáci budou v Litvě zabezpečovat protivzdušnou obranu bojového uskupení, jehož bude česká jednotka součástí.Zdroj: Radek Kulhánek

V armádě slouží už od roku 2010, práce ho dle jeho slov naplňuje. Z důvodu možnosti kariérního postupu navíc dokonce začal dálkově studovat vysokou školu. „Kdo se snaží a vzdělává se, má v armádě možnost postupu. Ani já bych se v budoucnu nebránil povýšení,“ prozradil devětadvacetiletý voják, mezi jehož koníčky patří zejména sport a cestování.

(autor: Jan Novotný)

Munice – rakety pro protiletadlové komplety RBS-70, se kterými strakoničtí vojáci střeží vzdušný prostor.Zdroj: Radek Kulhánek