Nový člověk Mejra Šlejhar

„Noví Lidé mě určitě několikrát zachránili. Někdy jsem měl stavy, kdy jsem si říkal, že je vše na nic, ale že alespoň jednu písničku ještě dodělám. Když dělám muziku, dostávám se do takového klidu. Jakmile začnu hrát, nemyslím na nic, vypnu,“ říká Mejra Šlejhar - zpěvák, kytarista a klávesista hradecké hudební formace Noví Lidé. Netají se tím, že v jeho „cestě za světlem“ hrál roli i démon alkoholu.

Zdroj: Deník/ Michaela Horynová

Mejra Šlejhar sám o sobě říká, že je něco mezi hudebníkem, výtvarníkem a zároveň dělníkem ve fabrice. Navíc píše i texty písní. Vystudoval grafiku, nakonec ho ale strhla hudba. Jeho kapela Noví Lidé je žánrově někde na pomezí synth wave, dark wave, electra a post punku. V roce 2017 Novým Lidem vyšlo album, její mastering má na svědomí český elektronický guru Moimir Papalescu. A vyplatilo se. Kapelu si zvou do rádií a za sebou mají řádu koncertů, a to i na Slovensku a v Polsku. „Na to, že jsme s Novými Lidmi měli jedny dětské klávesy, které fungovaly napůl a nikdo jsme pořádně na nic neuměl hrát, se to vše neuvěřitelně povedlo,“ říká Mejra Šlejhar.

Zdroj: Deník/ Michaela Horynová

„Poprvé jsem byl v Bohnicích ve 20, podruhé v 25 a potřetí ještě na chvilku v 27 letech, před asi pěti lety,“ prozrazuje Mejra, kterému letos v říjnu přitom bude teprve 33 let. „Už to mám aspoň za sebou. Kdyby se to vrátilo, už to bude jasný konec,“ říká a dodává, že návratu se ale nebojí. Nejhůř dopadl ve dvaceti, kdy pil souvisle několik let. „Pak už to bylo vždy tak, že jsem třeba 3,5 roku abstinoval a pak jsem týden někde pil a vždy mě to úplně zničilo. Pak jsem zase dva roky abstinoval a zase to zkusil a všechno šlo do kytek,“ popisuje.

Zdroj: Alena Kocková

Název Noví Lidé Mejra vymyslel před lety na hradeckém divadelním festivalu. Tehdy byla bouřka a s jeho spoluhráčem Rendou se schovali do stanu. Mejra vylezl ven a řekl: „No, to až přestane pršet, tak ven vyjdeme jako noví lidé.“ A přerod v „nového člověka“ Mejra považuje za svůj největší úspěch. Dříve problémy řešil alkoholem a třikrát kvůli tomu skončil v Bohnicích.

Zdroj: Deník/ Michaela Horynová

V roce 2014 prožil i delirium tremens. „Kamarádka mi zavolala záchranku, protože jsem údajně mluvil s někým, kdo tam nebyl. Nejdřív mě vzali na psychiatrii, pak na záchytku, čekal jsem, že v šest ráno mě pustí. Nepustili mě. Řekli mi, že pro mě si v devět přijede sanitka a pojedu na psychiatrii, budu tam hospitalizován. Začalo mi být pekelně zle. Pak už jsem jen ležel na zemi a myslel si, že asi umírám,“ přibližuje stav, který je spojený i s halucinacemi. „Měl jsem pekelné vize, pak to přeskočilo do toho, že jsem viděl anděla úzkosti, který byl ohnutý,“ říká a dodává, že se podíval „za roh“, podle lékařů měl totiž jen 20procentní šanci na přežití. „Kdyby tohohle nebylo, tak kdo ví, co bych teď dělal. Celá etapa toho hnusu vedla k nějakému světlu,“ vysvětluje.

Zdroj: Deník/ Michaela Horynová