Kliknutím zvětšíteDo Projektu Manhattan se kromě „otce atomové bomby“ Oppenheimera zapojila celá řada vědecky uznávaných kapacit. Název Projekt Manhattan označuje zejména začátek projektu, tedy období z let 1942 až 1946. Celkové náklady na něj dosáhly sumy přes dvě miliardy tehdejších dolarů, což by podle Consumer Price Indexu 1800 - Federal Reserve Bank z Minneapolisu odpovídalo sumě 26 miliard dolarů v roce 2016. Výzkumné a výrobní provozy se nacházely na celkem třiceti místech, a to jak v USA, tak i ve Velké Británii nebo v Kanadě.
V ČLÁNKU SI PŘEČTETE:
* Československá stopa
* Georg Placzek
* Lili Hornigová
* Práce v Los Alamos
Projekt Manhattan podle Wikipedie zaměstnával celkem 225 tisíc lidí. Dalších 600 tisíc lidí na něm podle autora knihy Atomoví špioni (nakladatelství Šulc a spol., 1994) Karla Pacnera pracovalo nepřímo, přičemž převážná většina personálu ani nevěděla, že pracuje na atomové bombě, na jednom z nejdůležitějších válečných úkolů za druhé světové války.
Poznatky získané v Projektu Manhattan byly využity při konstrukci atomových pum Little Boy a Fat Man, které byly 6. a 9. srpna 1945 shozeny na japonská města Hirošima a Nagasaki.
Československá stopa
Na výzkumu a jeho využití v podobě atomové bomby se podíleli i občané tehdejšího Československa. Mezi vědci, kteří se do Projektu Manhattan zapojili, patřil i brněnský rodák Georg Placzek.
Georg Placzek z Brna
Moravský teoretický fyzik židovského původu pocházel z rodiny textilního průmyslníka. Jeho otcem byl Alfred Placzek, syn moravského zemského rabína Barucha Placzka. Matkou Marianne Placzek, rozená Pollack, z brněnské průmyslnické rodiny Löw-Beerů.
Od roku 1913 rodina bydlela v Alexovicích u Ivančic, kde Alfred Placzek vlastnil textilní továrnu Skene a Co. Web Židovské obce Brno uvádí, že zimní měsíce trávila v Brně. Georg byl nejstarší ze tří dětí, ale chtěl se věnovat vědě a rodinnou firmu nepřevzal.
Georg Placzek vystudoval Německé státní gymnázium v Brně. V letech 1924 až 1928 studoval na vídeňské univerzitě a pražské německé univerzitě, dizertaci z oboru elektrostatiky v látkovém prostředí obhájil ve Vídni, kde složil též doktorské zkoušky.
Cestoval po centrech světové fyziky
Poté Georg Placzek podnikl monumentální cestu mnoha centry světové fyziky v Evropě, USA i jinde. V dospělosti ovládal deset jazyků včetně latiny a řečtiny.
Mezi lety 1928 a 1932 byl stážistou na univerzitách v Utrechtu, Lipsku, Göttingenu, Římě. Do roku 1938 pracoval zejména v proslulém Institutu Nielse Bohra v Kodani, kde se věnoval fyzice atomového jádra, především neutronů. Odtud se vypravil na tři zhruba půlroční stáže na pracovištích v Charkově (1933, 1936) a Jeruzalémě (1935).
Trailer k filmu Oppenheimer:
„Druhý pobyt v Charkově ho definitivně vyléčil z náklonnosti k ultralevicovým teoriím. Pro své svobodomyslné názory i požadavky byl na jaře 1937 z tehdejšího Sovětského svazu vyhoštěn. To upevnilo jeho přesvědčení, že diktátoři typu Hitlera a Stalina nesmějí získat atomovou zbraň jako první,“ píše se v Placzkově medailonku na webu Židovské obce Brno.
Pobyt v USA
Před nebezpečím nacismu Placzek emigroval do USA, ale rodiče a oba sourozenci zůstali v Československu a stali se oběťmi holocaustu. Ve Spojených státech pracoval na Cornellově univerzitě v Ithace, později jako uznávaný a inspirativní vedoucí teoretické skupiny v Chalk River u Montrealu, začleněné v rámci takzvané British mission do projektu Manhattan.
Ivo Kraus v knize Fyzika v kulturních dějinách Evropy (Atomový věk), kterou vydalo ČVUT v roce 2010 píše, že Placzek byl od roku 1943 ženatý s Holanďankou Els Placzkovou, roz. Andriesse, bývalou manželkou svého přítele a spolupracovníka fyzika Hanse von Halbana.
Georg Placzek v proslulém Institutu Nielse Bohra v Kodani v roce 1937. Ve třetí řadě zcela vlevo v brýlích
V květnu roku 1945 byl povolán přímo do Los Alamos. Během celé druhé světové války byl klasifikován jako britský občan a teprve 11. června 1945 získal americké občanství. Byl též 16. července 1945 očitým svědkem historicky prvního atomového výbuchu - experiment Trinity - v poušti u Alamogorda v Novém Mexiku.
V lednu roku 1946 Placzek nahradil Hanse Betheho v čele teoretické skupiny. Los Alamos opustil ze zdravotních důvodů v červnu 1946.
Poté Georg Placzek dva roky pracoval ve výzkumné laboratoři Electric Company v Schenectady, od roku 1948 se stal členem slavného Institute for Advanced Study v Princetonu. Přednášel a roku 1955 získal Guggenheimovo stipendium pro roční působení na univerzitě v Římě. Zemřel v říjnu 1955 v Curychu za okolností, které dlouho nebyly úplně vyjasněny.
S největší pravděpodobností podle Wikipedie spáchal sebevraždu v souvislosti s vážným dlouhodobým psychickým onemocněním, bipolárním syndromem. „Někdy po roce 1989 popel Georga Placzka spočinul na loučce curyšského hřbitova Sihlfeld,“ informují v knize George Placzek - A Nuclear Physicist's Odyssey (Singapore: World Scientific, 2018) autoři Aleš Gottwald a Mikhail Shifman.
Na náměstí Svobody v Brně byla Georgu Placzkovi v roce 2005 na rodném domě odhalena pamětní deska. Od roku 2010 je v Brně ve spolupráci s Nadací rodiny Placzekovy (Placzek Family Foundation) každoročně vyhlašováno stipendium pro maturanty středních škol, kteří byli přijati ke studiu fyziky.
Ústecká rodačka Lili Hornigová
George Placzek je sice na wikipedii uváděn jako jediný občan Československa, který se na prominentním vedoucím místě podstatnou měrou podílel na Projektu Manhattan, nicméně mezi vědeckými pracovníky najdeme přinejmenším ještě jednu československou stopu.
Dokumentární film The Bomb (2015), ve kterém hovoří Lili Hornigová:
Tou je osobnost Lili Hornigové, rodačky z Ústí nad Labem. Narodila se jako Lilli Schwenk do židovské rodiny českých Němců. Historik Martin Krsek v článku Ústecká atomová stopa (Příspěvky k ústecké vlastivědě. 2016) píše, že oba její rodiče byli vysokoškolsky vzdělaní.
Otec Erwin Schwenk byl chemikem a matka Rascha, která pocházela z tehdejšího Ruska, byla lékařkou. V roce 1929 se rodina přestěhovala do Berlína. Musela však odtud v roce 1933 prchnout do Spojených států, aby unikla pronásledování nacisty. Usadila se ve státě New Jersey.
Donalda si vzala po roční známosti
V roce 1942 získala Hornigová bakalářský titul na Bryn Mawr College a nastoupila k postgraduálnímu studiu na Harvard, kde získala doktorát až po skončení druhé světové války. Právě zde se poznala s Donaldem Hornigem, za něhož se po roce známosti provdala. Hornig byl uznávaným chemikem a v manželství se jim později narodily čtyři děti.
Práce v Los Alamos
Od roku 1944 se Hornigová i se svým manželem podílela na vývoji jaderných zbraní v tajném výzkumném centru v Los Alamos v Novém Mexiku. Hornig navrhl a vyrobil jednotku k odpalu plutoniové bomby, Hornigová se zabývala návrhem vysoce explozivních tvarovaných náloží a též čoček, které obklopovaly radioaktivní jádro.
Nahrává se anketa …
„Po prvním testu a zjištění reálné síly zbraní protestovala proti svržení bomb na lidské cíle a upřednostňovala výstražný výbuch v neobydlené oblasti. Tento svůj názor stvrdila i podpisem petice, kterou vědci adresovali tehdejšímu americkému prezidentovi, Harrymu S. Trumanovi,“ píše historik Krsek.
V mírovém a feministickém hnutí
Po druhé světové válce byla Lili Hornigová aktivní v mírovém a feministickém hnutí. Byla předsedkyní výzkumu Výboru pro rovnost žen na Harvardu. Stala se profesorkou na Brownově univerzitě v americkém městě Providence a vedla katedru chemie na Trinity College ve státě Connecticut.
Prezident Johnson ji jmenoval členkou mise, která měla za úkol položit v Korejské republice základ Korejského institutu pro vědu a technologii (Korea Institute for Science and Technology). Její manžel byl podle Wikipedie vědeckým poradcem prezidenta J. F. Kennedyho a následně i prezidenta Johnsona.
V listopadu 2019 byla Lili Hornig odhalena pamětní deska na jejím rodném domě. Na snímku jsou historik Martin Krsek a Michaela Valášková z Muzea města Ústí nad Labem
Úmrtí Lili Hornigové 17. listopadu 2017 se věnovaly noviny New York Times 21. listopadu v článku Sama Robertse s titulkem Lilli Hornig, 96, Dies; A-Bomb Researcher Lobbied for Women in Science – Zemřela Lili Hornig (96), výzkumnice atomové bomby lobbovala za ženy ve vědě.
Lili Hornigovou připomíná od listopadu 2019 pamětní deska na jejím rodném domě v Ústí nad Labem a její bunda, kterou nosila v Los Alamos, je součástí expozice Naši Němci v Muzeu města Ústí nad Labem. Věnoval ji sem její syn Christopher.
16
Čtenář reportér
2
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
