Každý týden náš fotograf objíždí spolupracující porodnice a fotí nově narozená miminka. Může se ale stát, že právě vás v porodnici nezastihne, možná aktuální zdravotní stav vašeho potomka neumožní focení. Přesto vaše dítě neztrácí šanci být v novinách dřív, než se naučí svá první slova. Můžete nám poslat jeho fotku (portrét) na mail: miminka.hradecky@denik.cz a své miminko najdete buď na stránkách Hradeckého deníku nebo na

www.hradecky.denik.cz/miminka.

Tam najdete i všechna miminka, která již v Hradeckém deníku vyšla. Na vaše děťátko se tak může podívat i babička nebo dědeček z druhého konce světa.

DO RODIČOVSKÉHO ZÁPISNÍKU

Na cestovní nevolnost platí zpěv

Kinetóza není problém žaludku, ale středního ucha. Při nevolnosti můžou pomoci klasické i homeopatické léky a také vhodný program během cesty.


MARTINA ŠRÁMKOVÁ
Dětská cestovní nevolnost je postrachem mnohých rodičů. Konečně je všechno naloženo, vrátili jste se i pro zapomenuté plavky a cestu zpátky pro barbínu, která zůstala ležet na poličce v dětském pokoji, jste dceři rozmluvili.Prvních padesát kilometrů z několika set je za vámi, sluníčko krásně svítí, když tu se ze zadního sedadla ozve: „Mamí, mně je špatně!“

Stažená okénka a průvan, ze kterého rozbolí hlava i vás, nepomáhají. Každých dvacet kilometrů musíte zastavit a nechat dcerku deset minut venku rozdýchávat. Z šestisetkilometrové cesty na Istrii se tak rázem stává dvoudenní očistec.
Jádro kinetózy, jak zní odborný název cestovní nevolnosti, přitom neleží v žaludku, ale v hlavě. Přesněji řečeno ve středním uchu, v centru rovnováhy.


Mozek totiž dostává během jízdy dvě protichůdné informace. Zrak mu říká, že je tělo v klidu, obrázky za oknem se mění jen pomalu. Naopak tělo dodává jasné signály o tom, že je v pohybu – například pravidelným pohybem nahoru a dolů či do stran.
Prostě se hýbete, i když pro to nic neděláte. Takové signály rozhází i nejednoho dospělého. Dětský organismus se s nimi ale vypořádává ještě o poznání hůř.
Malá vsuvka: kinetózu může člověk dostat v podstatě v jakémkoliv dopravním prostředku, ta „lodní“ dostala dokonce poetický název mořská nemoc.
Zajímavé je, že většina dětí zvládne bez ztráty kytičky, ba dokonce s nadšeným povykováním to, co dospělému zvedne žaludek takřka zákonitě.
I na sebešíleněji vypadající pouťové atrakci se dětem až na výjimky špatně neudělá. Zatímco dospělý zbledne jen při pohledu na rozhoupanou a točící se nestvůru, dítě vyžaduje ještě jednu jízdu.

Léky tlumí aktivitu

Na kinetózu existuje léty ověřený lékařský prostředek: kinedryl. Jeho novější verzí je nokinal. Pokud ho dostanou půl hodiny před jízdou, působí kladně na většinu dětí.
Kromě odstranění nevolnosti má na dlouhých cestách ještě jednu výhodu: působí do jisté míry tlumivě, děti po něm v automobilu většinou usnou. Což je, jak uzná každý rodič, na cestě trvající více než tři hodiny, nepominutelné plus.
Pro ty, kdo se mají před klasickými farmaky na pozoru, existují i homeopatické přípravky. Nejznámějším je cocculus indicie. Na kinetózu by měly ale zabírat i tabacum nebo borax.
Záleží také na tom, co dítě před cestou jí. Špatné jsou oba extrémy, jak cestování nalačno, tak těžká, tučná snídaně. Nedoporučují se mléčné výrobky ani uzeniny. Vhodný nápoj by neměl obsahovat příliš bublinek ani cukru.

Automobilové hry

Další cestou, jak minimalizovat riziko cestovních nevolností, je děti v autě co nejvíce rozptýlit, nedopřát jim na nepříjemné pocity čas. Výbornou pomůckou je například zpěv.
Pokud si v autě kolektivně prozpěvujete, na zvednutý žaludek hned tak nedojde. Podle zkušeností autorky je nadmíru účinné, pokud je zpívání v autě do jisté míry ritualizované, tituly vybírají postupně všichni, děti postupně tipují, jakou písničku si tentokrát tatínek vybere a tak podobně.
Pokud vám není do zpěvu, stejnou službu prokáží i jednoduché „automobilové“ hry. Například počítání protijedoucích automobilů určité barvy.
Každý pasažér si vybere jednu, komu prvnímu projede v protisměru deset aut daného odstínu, vyhrál… a tak dál, podobných jednoduchých zadání se v autě dají vymyslet desítky.