Slavia Praha, divadlo a jídlo i pití. To by mě mohlo v krátkosti charakterizovat. Jenže ještě jsou tu filmy a seriály, historické publikace a třeba i poezie. Živil jsem se chvíli jako učitel, ale většinu času jsou mým osudem média, ve kterých jsem si vyzkoušel vše od lokálního zpravodaje až po šéfredaktora.
V Deníku jsem pořád ještě nováčkem, působím zde od září 2019. Dlouhé roky jsem Deník bral jako velmi nepříjemného a úspěšného konkurenta a jsem za přestup do modrého dresu rád. Vedu redakci Pražského deníku a středočeských Deníků.
Jako šéfredaktor se k psaní dostanu už jen zřídka, ale čas od času se odměním například příběhem Státní opery, rozhovorem s nějakým divadelníkem. Ale nejraději jsem, když dokážeme být čtenářům v metropoli užiteční a přineseme jim informace, které se jim v praktickém životě mohou hodit. A když je seznámíme s živými lidmi, které mohou potkat. Nemám naopak rád články plné mluvčích a úředníků.
Relaxuju četbou historických publikací, baví mě historie 20. století. Snažím se nevynechat zápas nejlepšího klubu široko daleko - Slavie Praha a rád se podívám na nějaký film, nebo seriál. No a v neposlední řadě divadlo – chodím do něj a dokonce v jednom účinkuju (o hraní bych si netroufnul mluvit).