Martin Hašek, 45 let, Pardubice:
Byl jsem s fotbalovým klubem na zájezdu v západním Německu, poprvé za železnou oponou. Shodou okolností jsme tam byli i 17. listopadu. Po návratu jsem se aktivně zapojil i do demonstrací. Psal jsem letáky a studenti je rozdávali.

Petr Kejdana, 46 let, Hronov:
Při sametové revoluci jsem byl v Praze. Bylo to velké nadšení a radost. Vzpomínám, jak se k sobě lidé chovali a jak je to stmelilo, tak to už bohužel není. Byla to pro mě hodně významná událost. Vrátit bych to nechtěl, ale v určitých situacích jsem  rozčarovaný.

Petra Jablonská, 44 let, Doudleby nad Orlicí:
Můj manžel a jeho přátelé 17. listopadu pořádali hudební akci. Přijelo deset policejních vozů, akce byla ukončena. Policejní zvůle. Druhý den jsme se dozvěděli, co ti zločinci napáchali na Národní třídě. Pamatuji si z té doby vše, takže z dnešní situace jsem rozčilena, ale ne překvapená.

Alena Nešporová, 45 let, Hradec Králové:
V tu dobu jsem hodně pracovala, moji kolegové chodili každý večer zvonit klíči, ale já to neměla čas příliš prožívat. Situaci jsem ale samozřejmě pečlivě sledovala, zprávy jsme tehdy hltali na malé televizi na ubytovně.

Udo Ertner, 45 let, Žacléř:
V tu dobu jsem byl na vojně. Zavřený v kasárnách, nevěděli jsme téměř nic. Sebrali nám  televizi i rádio, jediné zbylo v kotelně. Měli jsme pohotovost, takže žádný opušťák či dovolená. Postupně se ale začaly objevovat vlaječky, trikolóry a přicházelo víc informací.