Není proto divu, že i na rozhovor jsme se Martinem Lehkým, který je další osobností z našeho cyklu zajímavý lidé Hradecka, sešli v domečku u hvězdárny, který využívá Astronomická společnost v Hradci Králové.

Co dnes pozorujete?
Teď nepozoruji nic, jen zpracovávám výsledky. To je výhoda snímků, že se pořídí a pak se dají zpracovat třeba když je ošklivo. Mám tu hvězdné pole a na tom jsou dvě nové proměnné hvězdy, (hvězdy, které mění svou jasnost) které jsme s kolegou objevili. Pořízení snímků je relativně jednoduché, ovšem jejich zpracování je časově náročnější. Všechno to poměřit, udělat křivky, poslat k publikování,…

To je běžné, že se najde nová proměnná hvězda?
Zatím ještě naštěstí jo. Loni jsme jich objevili asi deset tady v Hradci. Ale kvůli objevům to člověk nedělá, to je spíš takový bonus.

Co se dělá s novou proměnnou hvězdou? Pojmenujete ji?
Ne, to ne. Výsledky se posílají do mezinárodní databáze, po potvrzení je jim následně přiděleno definitivní označení a zapíší se do katalogu.

Jak sem jezdíte často?
Snažím se nejvíc, když je jasno, tak tu většinou jsem. Měl bych jinak černé svědomí, že sedím doma. Objektů, co je potřeba sledovat, je moc.

Kolik nocí tu v průměru tedy strávíte?
Loni jich bylo přes šedesát. Letos už třicet dva. V březnu to bylo nejhorší – to bylo mimo jiné šest nocí v řadě. Skoro týden jsem nebyl doma.

Na co přesně se při svém zkoumání zaměřujete?
Na prvním místě jsou proměnné hvězdy a pak komety, ty jsou mojí srdeční záležitostí. Komety se mezi hvězdami pomaličku pohybují, a důležité je určení polohy v daný okamžik. Výsledky se pak posílají do Ameriky do centrály, kde se následně z těch pozic počítají dráhy komet ve Sluneční soustavě a vydávají se předpovědi, jak se budou pohybovat dál.

Martin Lehký
• 41 let
• Vystudoval dálkově magisterský obor Informační studia a knihovnictví
• Je ženatý a také velmi spokojený, jak sám říká.
• Pracuje v obchodě, ale srdcem i duší je zapálený amatérský astronom.
• Na obloze nejčastěji pozoruje proměnné hvězdy a komety.
• Na hradecké hvězdárně se dokonce před třemi lety ženil.
• Jeho dalším koníčkem je mineralogie, sbírá vltavíny.

Jak běžný jev je kometa na obloze? Asi jich není moc.
Naopak. Jsou hrozně častý. Dneska kdyby bylo jasno, tak třeba v dosahu našeho dalekohledu uvidíme dvacet, třicet komet.

Přitom člověk by řekl, že je to spíš taková rarita.
To je také pravda. Jasná kometa, aby byla opravdu vidět okem, je zřídkakdy. Ale slabších je na obloze spousta. Na snímku je skoro nepoznáte. Vypadají téměř jako hvězdy, jen jsou lehce rozmázlé. Navíc pokud ji vyfotíte a o chvíli déle znovu, bude jinde – protože se hýbe.

Proč vám učarovaly zrovna komety?
Moje historicky první zaznamenané pozorování v roce 1987 popisuje jasnou kometu Bradfield. Ta mě natolik oslovila, že dodnes pozoruji nejraději právě komety. Do loňského roku jsem jich viděl 225 a získal něco přes tři tisíce pozorování.

Jak jste se vlastně k astronomii dostal?
V roce 1987 jsem přišel na hradeckou hvězdárnu do kroužku a už jsem zůstal (usmívá se). Bylo mi patnáct a začal jsem pozorovat.

Jak to pokračovalo?
Jsem samouk, většinu jsem se dozvěděl od kamarádů, z knížek. Na začátku jsem třeba kreslil planety, jejich detaily a sledoval, jak se otáčí a mění. Hlavním pozorovacím nástrojem bylo oko.

Kolik je tu podobných nadšenců do astronomie?
Šílenců jako já asi žádný (směje se). Jsou tady lidé, co se přijdou podívat, občas něco změří, publikují, ale je nás zlomeček. Máme Astronomickou společnost, kde je nás kolem padesáti, pravidelně se scházíme a pořádáme různé akce.

Jsou v Hradci dobré podmínky pro pozorování?
Nejhorší je světelné znečištění. V poslední době přibývá lamp. Rozšiřují se satelitní zástavby – třeba Roudnička, která dříve bývala malou obcí. A samozřejmě obří nákupní centra, u nichž svítí lampy na parkovištích celou noc.

Byl jste pozorovat i jinde?
Na jeden měsíc v Chile, ale byla to spíš výjimka. Je tam jedno z nejlepších pozorovacích míst na světě – poušť Atacama. Je to daleko od civilizace a je tam téměř pořád jasno. Není divu, že je tam spousta velkých observatoří. Navíc jižní obloha je úplně jiná než ta naše. Chtěli jsme se tam s kamarády podívat na vlastní oči. Sbalili jsme proto náš dalekohled a vezli ho v batohách ve třech lidech. Kromě něj nám tam zbylo místo tak na jednu košili a jedno spodní prádlo (směje se). Ale byl to úspěch – objevili jsme mimo jiné čtyři nové proměnné hvězdy.

Jak se pozoruje teď v květnu?
S příchodem jara přibývá jasnějších nocí, kdy nejsou inverze. Čili se dobře pozoruje.  Na druhou stranu jsou noci stále kratší. V zimě můžu fotit třeba deset, jedenáct hodin. V létě to jsou pak třeba jen čtyři hodiny – pozdě se setmí a zase brzy začíná svítat.

Vážně tu fotíte i jedenáct hodin?
No jasně (směje se). Pokud chce člověk ještě něco objevit, má jednu z posledních možností. Najít kometu je už skoro nemožný. Je to obrovská náhoda. Současné robotické systémy oblohu během měsíce třeba dvakrát celou pročešou a odhalí kometu, i když je ještě velmi slabá. Poslední pole, kde člověk ještě může objevovat, jsou proměnné hvězdy. Ale je to otázka deseti dvaceti let, než budou systémy ještě lepší.

Svatbu na magické datum 11. 11. 2011 si naplánoval známý amatérský astronom Martin Lehký.Svatba? Jedině na hvězdárně
Bylo 11. 11. 2011. Právě tehdy se Martin Lehký ženil. A kde jinde, než na hvězdárně. „Bylo to krásné," vzpomíná astronom. A proč zrovna tohle datum? „Je jednak pěkné, jednak jsem sklerotik, takže na něj nezapomenu. 11. listopadu mám svátek, výročí svatby a navíc jsme se tento den s manželkou viděli poprvé. Jak říkal Cimrman, důležitá data by se měla vybírat tak, aby byla dobře zapamatovatelná," usmívá se Martin Lehký. Foto: Archiv Deník