Co je  vaše původní povolání?
Prapůvodně jsem strojař, byť jsem toto povolání nikdy nevykonával.

Na webových stránkách jsem se dozvěděla, že od 14 let fotografujete a od roku 2007 se fotografii věnujete profesionálně. Jak probíhalo focení ve čtrnácti letech?
Já jsem se v těch čtrnácti letech jako dítko zvídavé přihlásil do jakéhosi fotografického kroužku, tehdy ještě pod domem pionýrů, kam jsem začal docházet. V té době digitály nebyly, o tom jsme si mohli nechat leda tak zdát, takže se fotilo na film. První foťák jsem ukradl tátovi, a to byly ty první dětský cvaky, při kterých tě někdo vede a říká jak a co fotit.
U fotky jsem pak zůstal asi do osmnácti aktivně, jenže pak jsem si čuchnul k muzice a všechno šlo bokem, protože jsem viděl éru profesionálního muzikanta. A v roce 2004 nebo 2005 jsem se dostal k tomu, že v Praze v jedné firmě bylo potřeba z akcí dělat fotografickou dokumentaci, takže jsem zase s sebou ten foťák začal tahat a začal jsem zase víc a víc fotit. Dopadlo to tak, že jsem z firmy odešel a postavil se na vlastní nohy jako fotograf.

To zní skoro jako americký sen…
Americký sen, ale s českými titulky. Tahle práce má svoje klady i zápory. Velikánský klad je ten, že dělám to, co mě baví. Nevýhodou je, že to trochu bere člověku svobodu, protože ve chvíli, kdy se začne prezentovat jako profík a nějakým způsobem ho fotografie začne živit, musí pak hlídat a hodně přemýšlet nad tím, co a kde ukáže, co kam pošle.

Nedávno jste začal studovat fotografickou školu. Co vás k tomu vedlo a co vám to dává?
Říká se, že chlap by měl postavit dům, zasadit strom a zplodit potomka. O domech pomlčím, stromů jsem zasadil nepřeberný množství a potomka jsem zplodil. Tak jsem si řekl, že bych si mohl něco splnit já, tak jsem si zkusil dát přihlášku na fotografickou konzervatoř a měl jsem štěstí, vzali mě! Takže od letošního ledna je ze mě student v jedenačtyřiceti letech. Nastoupil jsem do školy den po narozeninách a pravdou je, že mi to studium dává hodně, protože mě tam učí dívat se jinak, vidět fotku v určitém kontextu.

Na stránkách máte zveřejněné portréty, akty, ale i reklamní fotografie. Co vás nejvíc baví?
Jedním slovem: lidi. V tom nejširším možném pojetí.

Podle čeho si  lidi vybíráte?
Zní to zvláštně, ale já tomu říkám „láska na první pohled." Mě ten člověk musí zaujmout. Když se tak stane, tak já pak hledám odvahu k tomu, abych ho oslovil a nabídl mu, že bych ho chtěl portrétovat.

Na čem teď pracujete?
V současné době připravuji výstavu tady v Hradci Králové na poměrně prestižním místě. Nechci to zakřiknout, ale včas dám vědět kdy a kde. Takže na to sbírám materiál a když se zadaří, tak by mělo jít o klasické kolorované fotografie.