„Proč to tady vypadá, jako když v Praze prší?" ptala se moje maminka rodičů, když se z hlavního města před padesáti lety přestěhovala do Hradce a viděla jeho velké, krásné, ale poloprázdné ulice. A při tempu, jakým v Hradci stále vznikají další supermarkety, budou zřejmě jeho ulice ještě o něco prázdnější.

Imrich Dioszegi.Každý nový hangár spotřeby město mění: tu zahustí dopravu na unikátním městském okruhu, tady vysaje poslední život z ulic. Další malí soukromníci stáhnou rolety: paní odvedle už ráno s pekařkou přes ulici pár slov o počasí neprohodí. Poslední malé samoobsluhy na Slezském Předměstí zřejmě dorazí příchod dalšího marketu, na Gočárově třídě budou život připomínat asi jen kolony aut mířící k dalšímu chrámu blahobytu U Koruny.

V roce 2005 měl Hradec půldruhého metru prodejní plochy na obyvatele, dnes je to skoro o metr víc. Dějiny se prý vyvíjejí od dobrého k lepšímu. Jen my současníci to neumíme pochopit.