Východočeské léto bude zase plné zábavy. Plné akcí, kterým říkáme kulturní. Než na nějakou takovou vyrazím, vždycky si vzpomenu, co před devadesáti lety, koncem května 1928, východočeský rodák Karel Čapek v Lidových novinách o naší kultuře napsal:

„Kultura není jenom vytváření kulturních statků, ale i – a dokonce hlavně – jejich užívání. Nuže, nezapírejme si, že žijeme v době poněkud nenormální; naše kulturní spotřeba je nižší než naše kulturní produkce. Kdybyste na výstavě předvedli průměrnou domácnost inteligenta, měšťáka, sedláka nebo dělníka, jeho knihy, jeho obrázky na stěně, jeho komodity a věci, které ho obklopují a jemu slouží, nebyla by to podívaná, na kterou bychom ´s hrudí pýchou se dmoucí´ volali hosty z celého světa.“

Kupodivu se od té doby mnoho změnilo. Naše kulturní produkce se za těch devadesát let přizpůsobila úrovni a potřebám publika, nikoli naopak.

Můžeme to samozřejmě přičíst třeba tísni, do které obyvatele české kotliny historie pravidelně uvádí.

Dnes se kvalita produkce našich nejznámějších umělců nejčastěji měří počty followers na instagramu, facebooku či prostě popularitou. Jakkoli nemůžeme mít na mysli umělce ve vnímání Čapkovy doby, spíše umělce, za které je většina považuje, kteří kulturnost ovlivňují a vytváří ji. Lidé, tedy spíše masy, přestali umění (chtít) rozumět. Je to často příliš pracné, zabere to moc času. Je to nepohodlné.

Možná kdybychom obranu naší kultury před údajnými nájezdy islámských uprchlíků použili jako zbraň, utíkal by nepřítel před naší kulturou a kulturností v děsu.