Šéfredaktor Imrich Dioszegi a jeho Blue notes.…eins, zwei, drei… Ne. Charlotta tentokrát nepřijde. Přesto divadlo dnes zase vtrhne do hradecké pevnosti. A bude tomuhle jindy ospalému městu pár dní vládnout. A Hradec z něj bude více i méně upřímně bláznit.

Nejsme Avignon: pro Hradecké, kteří se většinu roku potulují třeba po obchodech, je to stejně příležitost změnit svoje stereotypy. A díky divadlu zjistit i něco o sobě a svém městě. Ač má místní divadelní masopust fenomenální pověst, pamětníci hlavně vzpomínají. A někdy fňnukají: jak nedosažitelnou úroveň před lety měl, jak se svět mění, navzdory Hegelovu učení asi k horšímu.

Divadlo je trochu jako noviny: to, co jste dnes vytvořili, je pryč a zítra to musíte zopakovat. Natočené na film nebo svázané do knihy je jedno i druhé už jen muzeální atrapa. Hradecký festival nebude stejný jako dřív: ani Annie Girardot či Václav Havel už ho totiž nenavštíví.