close Imrich Dioszegi. zoom_in „Ty špatná, křivopřísežná, stará, odbojná šelmo!" dodal si prý odvahy kapitán Deveroux těsně před tím než v Chebu proklál partyzánou bezbranného Albrechta z Valdštejna. Těžko věřit, že v tak vypjatou chvíli si drsný voják ulevil tak elegantní nadávkou, ale historie chtěla, abychom si to mysleli. A to navzdory jistotě, že už i v 17. století lidé znali hanlivých výrazů. Ozvěna čtyři staletí starých slov se k nám ale donesla v psané formě. A tak jsou stravitelnější a smířlivější než jaký život tehdy doopravdy byl. To světem dnešních internetových diskusí, které se píší stejně jako dějiny, sviští břitké obraty vypůjčené z nejnižších pater českého argotu v hustotě střel bitvy u Jankova. Dnes se stačí na internetu zastat uprchlíků a schytáte spršku zcela vyčerpávající paletu českých vulgarismů, nad nimiž by se zarděl možná i ten třicetiletou válkou okoralý soldát. Internetové diskuse často násobí nekultivovaný hlas lůzy beze jména, odpovědnosti i argumentů. A jen potvrzují slova Karla Čapka: Anonym člověk, který má svou čest. Pod svým jménem by to nenapsal.