Instituce to často myslí dobře především samy se sebou a je třeba k nim přistupovat s nedůvěrou: jedna ze základních pouček kritického myšlení. V demokracii jsou majiteli veřejných institucí občané, proto ke svému majetku takto přistupují. Je to zdravé pro instituce i jejich majitele. Proto  se třeba nad policejní zprávou o sobotním ozbrojeném útoku fanouška lidé ptají:

Imrich Dioszegi.Proč útočníka nezadrželi okamžitě při ozbrojeném napadení nebo těsně po něm? Proč ho nechali dokoukat celý poločas s možností ohrožovat ostatní diváky a zatkli ho po bezmála hodině až při východu ze stadionu, kdy už nebylo koho před ním chránit?  Seběhlo se to vůbec takto?

České fotbalové stadiony naplňují výtržnosti. Fanoušci, kteří se svou příslušností ke „kotli" stávají jen „sprostými podezřelými", patří k nejméně oblíbeným společenským skupinám. Často právem. I kvůli tomu se u nás na fotbal tolik nechodí. Novináře ale zajímá příběh jednotlivce, byť ve společensky neoblíbeném dresu, který se ocitl v soukolí instituce: ta to může  v daném případě myslet dobře jenom sama se sebou. A do tohoto soukolí se může příště dostat kdokoli. Proč?