To bylo léto! Přineslo přes měsíc čistě tropických dní. Snad letos poprvé sálala z vyprahlé východočeské krajiny skutečná vůně panonských pust či Balkánu. Jsme zvyklí, že u nás dva tři dny letních veder spláchne a zchladí pořádná bouřka. Vodákům se už v červenci ve vyschlých řekách prášilo za kánojemi, když se během dovolené nepostaral o zeleninu soused, spálilo ji slunce během jednoho poledne. Co je pro jedny pohroma, je pro jiné požehnání: takže kdybychom se měli spolehnout na to, že dalších sto let budou léta podobná tomu letošnímu, mohli bychom osázet podkrkonošské svahy vinohrady jako to udělal v 18. století výstřední hrabě Špork. Však pěstitelé meruněk a broskví byli letos spokojení i u nás. Taková úroda tu dlouho nebyla.

Časy se mění: letošní suché, pražné léto v ničem nepřipomínalo to před dvaceti lety, kdy bleskové povodně drtily obyvatele pod Orlickými horami. Můžeme považovat za luxus klidné doby a poměrů, když je léto památné kvůli výjimečně slunečnému počasí. Na to, jaké bylo počasí v srpnu před padesáti lety, se nevzpomíná, i když by to bylo lepší.

Šéfredaktor Imrich Dioszegi a jeho Blue notes.
Blue notes šéfredaktora Deníků: O referendu