Pátek 20. března: Vztyčený prostředník konzumu
Hotel Černigov v Hradci Králové má být prý památka. Stejně jako hradecká vila Anička, ochranu si někteří přáli i pro lízátka. Co mají společného? Emoce.
close
zoom_in
Lízátka jsou podle jejich provozovatele skoro k ničemu. Ale mají tak roztomilý název. Anička byla majiteli úplně k ničemu. Ale je tak dojemná a má roztomilý název. Tak mu ji veřejné mínění vnutilo. Vilu s minimálně stejnou architektonickou hodnotou stojící naproti Aničce takový název nechránil a už nestojí.
Hradecké diskuse o budoucích „památkách" často neovlivňují objektivní argumenty kunsthistoriků, ale pocity. Dav bez odpovědnosti chce chránit majetek před jeho majitelem, jediným odpovídajícím.
Hotel Praha na pražské Hanspaulce se měl také stát památkou. Přestože byl architektonicky cennější než hradecký monstrózní hotel u nádraží, už ho zbourali.
V Hradci se teď snaží udělat památku alespoň z Černigova. Jeho zastánci už zase míchají do malty argumentů anestezii emocí. Dobře: co třeba tyhle?
Pokud tenhle vztyčený tlustý prostředník konzumu zmizí a přestane hrozit nedalekému symbolu víry na křehké věži Gočárova kostela Božského srdce páně, už jenom to bude pěkná památka a vzkaz budoucím generacím.
Imrich Dioszegi
Další poznámky z předchozích týdnů čtěte v tomto odkazu.
