Finále soutěže Muž roku 2012 se uskuteční už v pátek 24. srpna v Náchodě. S jejím organizátorem Davidem Novotným jsme mluvili nejen o krásných mužích. Došlo také na české celebrity, delfíny a tajné plány.

Třináct let pořádáte soutěž Muž roku. Jak vás napadlo postavit na molo muže a nechat je soutěžit v kráse?
Napadlo mě udělat soutěž, kde i dámy se chtějí podívat na hezké muže. Byl tehdy takový boom dámských soutěží, tak jsem si říkal, že by to chtělo vymyslet něco i pro pány. Nemyslel jsem si však, že se to takhle chytne a v tuto chvíli je z toho již prestižní akce.

Změnil se během těch třinácti let přístup mužů k podobným soutěžím?
Myslím, že pánský modeling ušel za tu dobu velký krok, v minulých letech spíše dominovaly molům dámy, ale čím dál více se i pánové předvádějí jako modelové. Dokonce díky Martinovi Gardavskému, který se stal minulý rok druhým nejkrásnějším mužem světa, tak Česká republika se stala centrem nových tváří pro modeling.

Jak se vám líbí letošní finalisté a kdo je váš favorit?
Letošní finalisté jsou obzvlášť velmi vydaření. Není to soutěž jen o kráse, kluci museli podstoupit jazykový test, také měli rétoriku s panem profesorem Janem Přeučilem, takže to nyní není jen soutěž o kráse, ale také už 
o tom, jak jsou jazykově vybaveni, jaké mají zájmy, koníčky. Chci, aby pánové byli šarmantní, aby nebyli jenom věšák na obleky, a když letí reprezentovat naši zemi na mezinárodní soutěž, tak aby důstojně reprezentovali.

Měl byste odvahu přihlásit se do soutěže vy sám?
Já bych asi tu odvahu neměl, nemám na to ani postavu.

Velkým protipólem hezkých mužů jsou tisíce těch, které lze často potkat na ulici: neznají ranní sprchu a deodorant, nosí ponožky v sandálech a špinavá  trička. Proč o sebe spousta českých mužů nedbá?
Myslím, že pánové v tomto udělali  velký pokrok, řada pánů chodí na kosmetiku, sleduje trendy v módě, už se nestydí zajít na manikúru či pedikúru. Někteří se nezmění, je to v genech, možná by jim to musela nařídit manželka či přítelkyně, aby se o sebe více starali, nebo spíše přijít musí na to sami. Je to velmi nepříjemné, když jedete v tramvaji a je cítit pot z pohledného muže, a člověk vidí, jak si lidi odsedávají.

O českých dívkách se říká, že jsou krásné. Říká se ve světě totéž o českých mužích?
Čeští mužové získávají dost zakázek do asijských zemí 
k modelingu, focení, je o ně velký zájem. A myslím, že získávají řadu ocenění: Josef Karas na Mr. World či Martin Gardavský na Mister International. Ve světě máme v tomto ohledu velmi dobré postavení. Nyní ve světě zazářil Tomáš Školoudík, dostal kampaň pro značku Emporio Armani, je nyní  velkou hvězdou z Čech.

Vedle pořádání soutěže Muž roku se už léta věnujete charitě. Co vás k tomu motivuje?
Začínal jsem v patnácti letech na střední škole podnikatelské vánoční besídkou, tím to vše začalo. Viděl jsem 
o Vánocích pořad o postižených dětech, že mají pouze vánoční besídku a jinak nemají kulturní akce, tak jsem to chtěl změnit, udělal jsem první akci poté na  jaře a od té doby pořádám Den dobrých skutků, Večer pro dobrou věc, adventní koncerty či Nej sestřičku. Myslím, že nikdo 
z nás neví, kdy bude potřebovat pomoc od druhých. Třeba jsem si psal s jednou dívkou,  Šárkou Švehlovou, je po mozkové obrně. Napsali jsme si za patnáct let sedm set dopisů a nikdy jsme se neviděli, až minulý rok v Poště pro tebe. Pro ni to bylo obrovské překvapení a nyní jí stouplo sebevědomí, je plná elánu.

Vaše charitativní večery vždy zdobí řada známých tváří. Jsou celebrity ochotné jet na charitativní večer na Náchodsko, nebo je musíte těžce přemlouvat?
Jsem moc rád, když  akci ozdobí řada osobností, s některými už máme i velmi přátelské vztahy. Velmi si vážím Evy Jurinové, Zory Jandové, hezké přátelství nás pojí 
s Marcelou Březinovou, Naďou Urbánkovou, Michaelou Noskovou či Míšou Dolinovou. Teď už je to snazší je ukecat, ale dříve v mých patnácti letech jsem neměl žádné kontakty, a když jsem poprvé zavolal Pavlu Zedníčkovi, tak se mi třásl hlas, ale nakonec opravdu přijel.

Často vás vídám na fotografiích ze společnosti. Čím vás svět celebrit tak fascinuje?
Ono se to zdá, že když jsem 
s někým vyfocen, tak vymetám každý večírek, ale většinou ho organizuji. Ono je za tím tolik práce, že člověk nemá čas na soukromí, pracuji
i v sobotu a v neděli, abych vše stíhal. Asi nejhorší měsíc je pro mě  právě srpen. Připadá mi, že když vyřídím dvacet mailů, dalších padesát jich  přijde. Když jsem na nějakou prestižní akci pozván,  beru to jako odměnu.

Říká se, že zdání klame. Která ze známých osobností je toho příkladem a je v civilu jiná než její mediální obraz?
Máme moc hezké vztahy 
s Agátou Hanychovou. Každý si myslí, že je pařmenka, ale musím říct, že když jsme se na něčem domluvili, vždy tam byla a máme hezký vztah, je velmi citlivá a vážím si jí. Přátelství nás spojuje také
s Marcelou Březinovou, Míšou Noskovou, Dominikou Mesárošovou, Evou Decastelo a Lucií Koňaříkovou. Vždy mi pomohou, když  potřebuji.

Pokud se nemýlím, stále žijete na Náchodsku. Praha vás neláká?
Do Prahy cestuji často, vlastně korzuji mezi Náchodem a Prahou, už se pomalu začínám poohlížet i po některých akcích v Praze. Ale Muže roku či Den dobrých skutků zatím plánuji neustále v Náchodě, má to již tradici a myslím, že by bylo škoda měnit prostředí, když všichni se do Náchoda na tuto akci těší.

Jak vlastně žijete, kdy na vás takzvaně není vidět?
Velmi rád navštěvuji hrady a zámky. Letos jsem byl v Dubaji, a moc se mi tam líbilo. Splnil jsem si sen, pohladil jsem delfína a měl jsem možnost si s ním  zaplavat. Je to pro mě opravdu fascinující země. A jednou za čas jedu do lázní na víkend, a to je pro mě opravdu velký relax.

Kromě soutěží krásy a charity chystáte nějaký další projekt?
V současné době už zařizuji sedm adventních koncertů, finišuje příprava soutěže Nej sestřička… A mám v hlavě jeden projekt, ale musím na něm ještě hodně popracovat, takže zatím  budu dělat tajnosti, abych to nezakřikl.

Očima blízkých

Marcela Březinová, zpěvačka:
„Davida mám velmi ráda 
a je mi blízký svým chápáním světa. Ráda s ním spolupracuji, protože jeho jméno je zárukou naprosté profesionality a skvěle zvládnuté akce. Také bych mu ještě jednou touto cestou chtěla poděkovat za vstřícný a laskavý krok, kdy mně před rokem, po náhlé ztrátě mého manžela, doslova pomohl zpátky na jeviště… Je to profesionál s velkým srdcem a takových není mnoho!"

Světlana Pešková, ředitelka Ústavu sociální péče Česká Skalice:
„Davida si velmi vážím především kvůli jeho potřebě pomáhat druhým. Není to žádná póza a mediální tah, jak to občas bývá… David Novotný se věnuje charitě už od svých patnácti let, což je neuvěřitelné. Postiženým a potřebným lidem, včetně těch, kteří jsou klienty našeho ústavu, velmi pomohl a pomáhá nejen finančními prostředky, ale i jako člověk. Často k nám zajde a popovídá si s lidmi, udělá si na ně čas, zajímá se o jejich problémy a život, což je často důležitější než peníze."

Martin Zach, Muž roku 2009:
„Davida jsem poznal až na soutěži Muž roku 2009, a vlastně od té doby mi pomáhá a podporuje mě. Pořádá dobročinné akce, které se snaží podporovat děti a částečně i mě, za což jsem mu nesmírně vděčný. Myslím, že jsme se stali kamarády… Vždy ho velmi  rád vidím a stejně rád se účastním akcí, které pořádá."

Příští pondělí si můžete přečíst rozhovor s předním českým filatelistou Ludvíkem Pytlíčkem nejen o jeho světoznámé a velmi cenné sbírce známek.