Jiří Vlček, exšéf okresního úřadu:
K Mikuláši mě váže jedna neobvyklá příhoda z dětství, která se mi stala v Brně. Na ulici jsem tehdyobdivoval Mikuláše i čerta a ve tmě, abych dobře viděl, jsem se přitiskl k hloučku přihlížejících. Od zapálené cigarety někoho přede mnou mi ale začaly hořet kalhoty. Na to mě upozornily teprve výkřiky lidí z okolí : „Hořijó ti gatě !" Zničené mé tehdy úplně nové kalhoty, popálenou nohu i následnou reakci rodičů si jistě dovedete představit!

Michaela Hartigová, basketbalistka Hradce:
Čerta, Mikuláše a také anděla si pamatuji hlavně z dob svého dětství, kdy jsem se pomalu celý den bála, až k nám přijdou a budou vyzvídat, jak moc jsem celý rok zlobila. Takže existuje i pár docela vtipných historek, které tyto  návštěvy čertů provázely. Ale naštěstí jim vždycky sekundovali hodný anděl  s Mikulášem, kteří vždy situaci zachránili. Dnes už mikulášskou trojici moc nevnímám, ale ráda si zase s dětmi  zavzpomínám!

Tomáš Vymetálek, architekt:
Mikulášskou tradici mám moc rád. Vzpomínám si ale, že když jsem byl ještě malý kluk, tak jsem hrozně moc bál čertů. Jednou jsem se prý dokonce schoval doma pod stolem a byl jsem z čerta tak moc vystrašený, že jsem pak tři dny koktal. Mikulášskou tradici u nás doma dodržujeme i teď. I když jsou děti už vlastně velké, tak stejně každý rok žadoní, jestli budeme slavit Mikuláše. A slavíme ho i letos. Bereme to ale jako takovou hodně srandovní tradici. Po naší zahradě rozvěsíme punčochy na větve stromů a děti je pak po tmě hledají s čelovkou na hlavě. Nasmějeme se při tom a máme zážitek. A co si tak vzpomínám, rozhodně z toho nikdo nikdy nekoktal.

Pavel Svoboda, ředitel speciálních škol:
Za můj život jsem si užil čertů až dost  (a to i těch na silnici, tak jsme jim říkali). Vzpomínky s čerty spojené jsou ale veskrze dobré, byla sranda. Obzvlášť, když tato partička vzhledem k mrazům musela dodržovat pitný režim. To byly někdy humorné situace. Nejlepší zážitek mám ale z vlastní praxe. Kdysi dávno jsme dělali tuhle legrandu pro děti ve škole a protože jsme byli na dvou budovách, tak jsme přecházeli přes Velké náměstí. A protože tehdy byl Mikuláš pátého v neděli, tak jsme se přemisťovali až v pondělí šestého. A Mikuláš (školník) se zeptal, byl vtipný, kolemjdoucího starého muže: „Dobrý muži, nevíte kolik je prosím hodin?". A odpověď byla dokonalá: „Chlapci je už hodně dlouho přes půlnoc."