Michaela Hartigová, basketbalistka Hradce:
Houby mám moc ráda v jakékoliv podobě a úpravě, nejvíc asi vede smaženice a houbovec . S velkým nadšením 
i oblibou je sbírám. I když letos se jim moc poporůst nechce, tak věřím, že ještě párkrát zaprší a bude houbová nadílka… Místečka určitě mám, ale jako správný houbař je neprozradím. Aby zbyly i nějaké pro mě – a ne jenom houby.

Pavel Svoboda, ředitel speciálních škol:
Tahle otázka je pro mě dost záludná, jelikož houby 
v gastronomii nesnáším. Takže nemůžu říct, jakou úpravu hub mám rád. Vadí 
mi jejich těžká vůně. Ale houby v lese nacházím rád, vlastně je rád sbírám. Tím chci říct, že chodit hodiny po lese a najít jednoho ubohého poddubáka mě nebaví, ale najít plácek s partou praváků nebo křemeňáků? To je krása.

Tomáš Vymetálek, architekt:
Na houby chodím opravdu moc rád, nejčastěji jsme vyráželi do lesů, které se rozkládají  kolem Bělče a Hoděšovic, ale 
v posledních letech na to nemám kvůli dalším povinnostem a koníčkům bohužel moc času. Rád si je dám vlastně
v jakékoli úpravě, ale přiznám, že moje nejoblíbenější je hříbková omáčka v kombinaci s těstovinami.

Jiří Vlček, exšéf okresního úřadu:
Houby mám rád v jakékoliv úpravě. Zejména si pochutnám na guláši. Sběr hub však není moje parketa, 
rád to přenechám ostatním členům rodiny. Zamlada jsem se mohl vymluvit na moji výšku. Měřím dva metry a z takové výšky nad zemí nemohu vidět ten malý sametový klobouček.  Dnes,
ve svém věku, přece už záda ohýbat nebudu.