Když jsem toho dne mířil do dobrušského společenského centra na vzpomínkový galavečer na Radka Brzobohatého, věděl jsem o jeho synovi mnohé. Avšak jedno přece jen ne.

Netušil jsem, že setkání s ním bude natolik příjemné. Ondřej Brzobohatý nepatří k těm hercům s manýry slavných. Během večera neváhal odpovídat na dotazy obyčejných lidí a autogramy rozdával s úsměvem, byť v srdci mu zřejmě mnoho do smíchu nebylo.

Muž, který zanedlouho oslaví své třicáté narozeniny, zdědil po svém otci mnohé. Ale především gentlemanský styl.

Jaké dojmy máte ze slavnostního večera, na kterém jste převzal čestné občanství města Dobrušky za svého otce?
Jsem strašně nadšený a jsem opravdu rád a poctěn i za svého otce, protože město Dobruška si ho velice váží jako svého F. L. Věka. Tak trochu si ho tu ztělesňují do svého hrdiny a posla slávy tohoto města.

Dobrušku už jste někdy předtím navštívil nebo jste tu poprvé? Co vše jste měl možnost zde poznat?
Byl jsem tu už jednou s naším divadlem, které zde hrálo představení „Vyhazovači". Jestli si dobře pamatuji, bylo to asi před třemi lety. Na předávání čestného občanství jsme přijeli jen krátce před programem, ale po něm se chceme zajít podívat do rodného domku F. L. Věka. I v budoucnu se sem kdykoliv přijedu rád podívat.

Která část republiky je vám nejbližší?
Nejvíce znám Moravu, hlavně pak Beskydy, protože tam jsou kořeny mého otce. Tím pádem i moje. Musím říct, že tam jsem nejvíce kovaný a znalý.

Co měl podle vás společného váš otec a postava F. L. Věka?
Hlavně dobrosrdečnost, upřímnost a pokoru.

Kterou roli z těch, které váš otec ztvárnil, máte nejraději?
Nejradši mám postavu agenta Bláhy z jedné epizody seriálu Třicet případů majora Zemana. Ta je opravdu fantastická. Musím říct, že se mi líbil ve všech záporných rolích, třeba i jako čaroděj Mrakomor v pohádce Princ a Večernice. Fantastický výkon podal otec spolu s Jiřinou Bohdalovou v Uchu. K jedněm z nejlepších patří bezpochyby i role Františka ve filmu Všichni dobří rodáci.

A jistě víte, jakou roli měl nejraději on sám…
Obecně se dá říct, že otec se na svoje filmy nedíval příliš rád. Byly ale tři nebo čtyři role, které měl rád. Byl to právě F. L. Věk, František v Rodácích a slavné filmy Ucho a Atentát.

Jaké to bylo být synem jednoho z vůbec nejslavnějších českých herců?
Jedním slovem skvělé. Lidé si často myslí, že děti slavných lidí z nich musí mít nějaký mindrák, ale to rozhodně nebyl můj případ. Táta měl takové heslo, i když je trochu sprosté: „Hlavně se neposrat". Toho se držím. Člověk se opravdu nesmí posrat sám ze sebe ani z věcí kolem. Televizní nebo filmová profese zkrátka obnáší to, že lidé vás poznávají, mají potřebu vás oslovovat, fotit se s vámi nebo získat autogram. Je to tak trošku postavené na hlavu, ale je to tak. Můj táta se ale navzdory tomu nikdy necítil být něčím víc a vždycky měl v sobě tu pokoru, kterou mě učil. Proto jsem věděl, že není z žádného důvodu nutné se nad lidi jakkoliv povyšovat. Navíc jenom proto, že je člověk o něco více známý a je víc vidět než jiní lidé. To by mělo platit pro jakoukoliv pozici. Hlasy těch, kteří možná tvrdili, že jsem protekční dítě nebo jiné podobné věci, jsem ani nikdy nevnímal a neřešil. Myslím, že to, kde jsem a co dělám, jsem dokázal hlavně tím, co sám umím.

Byla vaše kariéra něčím podobná té vašeho otce? Samozřejmě je míněn hlavně její začátek.
To je těžké říct, protože já jsem studoval muziku a herectví jsem se nikdy věnovat nechtěl. Ani otec nechtěl, abych šel studovat herectví, natož aby mě k tomu nějak vedl. Jemu šlo hlavně o to, abych byl dobrý muzikant. Cvičili jsme spolu na housle a vydržel se mnou trávit hodiny u piana. Bavilo ho poslouchat věci, které jsem napsal a složil. Toho, že přejdu k herectví, se asi trochu děsil, protože je to strašná řehole. To je ale ostatně muzika také. Původním snem mého otce bylo, mít ze mě houslového virtuosa. To se ale trošku nepovedlo.

Sám sebe nyní považujete spíše za moderátora, herce nebo hudebníka?
Za moderátora se rozhodně nepovažuji, i když v té roli mě možná vidělo nejvíce lidí. Beru to spíše jako takovou návštěvu něčeho, co je hodně zábavné. Ale pokud mám tu příležitost  a nějací bláhoví lidé si myslí, že bych to zvládl, vždycky se takového úkolu rád zhostím. Jinak se ale samozřejmě považuji hlavně za muzikanta. Tento obor jsem vystudoval a je to moje hlavní obživa. Mou profesí je hlavně hudba.

Je přesto něco, čím vás otec profesně ovlivnil?
Možná tím, co zmiňoval v dokumentu o mém otci režisér Vojtěch Jasný. Říkal: „Když něco hraješ, tak to nehraj, ale snaž se tu roli prožít. Pokud na to nemáš, tak se do té role nepouštěj."

Čím jste se svému otci chtěl podobat a čím byste se chtěl naopak odlišit?
Nad tím jsem zase až tolik nepřemýšlel. Myslím ale, že se mu fyzicky podobám čím dál tím víc. Kolikrát mě to až děsí, když se přistihnu, že dělám stejná gesta jako dělal on a mám podobné tiky. Po povahové stránce to mám taky občas podobné.

Můžete prozradit něco ze svých plánů do budoucna?
V současnosti žiji nejvíce kapelou, kterou jsem dal dohromady. Chci začít hrát, protože mi chybí živé koncerty a různá vystoupení. K tomu se chci vrátit. Já jsem hrál dlouhých sedm let s kapelou „Bůhví" . Udělali jsme čtyři desky, ale pak jsem odešel a začal pracovat ve studiu. Dělal jsem filmovou a televizní muziku. K tomu se nějaká natáčení, což je sice zábavné, ale rozhodně to není alfa a omega mého života. Chtěl bych se vrátit na pódium, za klavír
a dělat to, co mě nejvíc baví.

Kdo je Ondřej Brzobohatý

Jméno: Ondřej Brzobohatý
Bydliště: Praha
Narozen: 2. února 1983 v Praze
Rodinný stav: rozvedený
Rodina: matka Hana Gregorová, herečka, otec Radoslav Brzobohatý, herec
Záliby: hudba, filmy, umění a vaření

Životní krédo: Jedním z nich je to, které razil táta: „Hlavně se neposrat". Je to trochu sprosté, ale držím se toho.
Zamilované jídlo: Mám rád všechno, co dobře chutná. Fantastické byly vždy tátovy francouzské brambory.
Osvědčený způsob, jak se dostávám z chmurné nálady: Hodně práce, která mě baví. V mém případě hudba.
Nesplněné přání: S trochou nadsázky bych řekl, že je to dráha houslového virtuosa. Toho ze mě chtěl mít můj otec. Ale za hudbou jsem šel. Je to má vášeň. A pak možná trochu drsnější kukuč (směje se).

Kde ho můžete vidět: Televizní seriál Gympl s (r)učením omezeným. Osobitým způsobem ztvárňuje učitele Adama Kábrta.
V Divadle Radka Brzobohatého hraje v představeních Vyhazovači a Tančírna. K oběma hrám měl též na starosti hudbu a výběr písní.
Nyní připravuje své sólové album.

Očima blízkých

Hana Gregorová, herečka a především matka:
„Na rozdíl od mého muže Radka dokážu být kritická i k našemu synovi. Avšak musím říct, a za tím si rozhodně stojím, že Ondru jsme vychovali velmi dobře. Je slušný a opravdový gentleman. Myslím si, že měl trochu opožděnou pubertu. O něco si ji posunul. Avšak to, co do něj otec vložil co se týče hudby, dokázal velice dobře zúročit. Věřím, že bude pro každou ženu výhrou, protože se k nim umí chovat. Je velice pozorný a velkorysý. Zkrátka je takový, jako byl jeho otec."

Pavel Taussig, filmový historik a přítel otce:
„Ondřej Brzobohatý je zcela bez pochyby výborný muzikant. Líbil se mi ale také jako moderátor. Kromě toho mě potěšil svým tanečním výkonem v představení Tančírna, které uvádí divadlo Radka Brzobohatého. V tomto představení začal Ondřej vystupovat před pár měsíci a myslím, že taková role mu sedí. Rádi bychom toto vystoupení v budoucnu zajistili i pro diváky z Dobrušky a okolí. V jiných hereckých rolích, jako byla třeba ta ve filmu Gympl, jsem ho neviděl, ale je jasné, že jeho umělecká dráha je pořád na začátku."

Ernesto Čekan, herecký kolega:
„Ondru znám asi sedm let, tedy už od doby, kdy to byl ještě mladý kluk. Stále spolu vystupujeme ve hře Vyhazovači, která se hraje už pět let. Chvíli jsme spolu hráli i v Kleci bláznů. Pozoruji ho ale i mimo divadlo. Po celou dobu na mne působí jako velmi talentovaný člověk. Ačkoliv vystudoval skladbu, je výborným hercem. Jde mu to prostě samo a ještě k tomu dokáže být dobrým skladatelem. Je nadaný ve všech směrech. V soukromí je to pak velmi sympatický a hlavně čestný kluk. Zkrátka ho mám rád."

Příští pondělí si můžete přečíst rozhovor
s ředitelkou královéhradeckého Divadla Drak Eliškou Finkovou.