Dlouhé měsíce si milovníci knih museli počkat na nové, robustní a do nebes vychvalované sídlo studijní a vědecké knihovny. Mělo být další dominantou města a zkrášlit pláň, na níž se již vyjímaly budovy hradecké univerzity. Ale ouvej… sundejme si růžové brýle. Namísto oranžovočervené stavby ladící s Gočárovou architekturou poblíž stojící střední průmyslové školy i s pedagogickou fakultou univerzity se na pláni objevilo šedé betonové dílo. Což o to, časem by si oko zvyklo, ale ouvej… vybavení knihovny také trochu pokulhává. Stolečky pro listování v katalogu bez počítačů jen v předpřipravené podobě či staré kovové regály. To všechno na příchozího působí jak ledová sprcha. Jedinou náplastí se pro čtenáře stává skvělá obsluha. Tak ochotné knihovnice má nejspíš málokdo. Potěšením se stává i větší výběr knih a kratší čekací doba, ale zase jedno ouvej… najít ten správný regál v samobslužném volném výběru dá pěknou fušku. Značení a orientace trochu pokulhává. Celá knihovna pak spíše než příjemné místo k četbě nebo studiu připomíná studený špitál s velkými prázdnými prostory. Naopak místnůstka s možností připojení k internetu evokuje zasklené výběhy v zoologických zahradách. Nu jako čtenáři mé srdce zrovna při vstupu do nového do nebes vychvalovaného sídla neplesá, ale… člověk si časem zvykne na cokoliv. A taky mu nic jiného nezbývá.