Guinnessova kniha rekordů je nepřebernou studnicí lidského umu, odhodlání a překonávání hranic. Co se týče překonávání, tak se do této „studnice“ v minulých dnech zapsala nejdelší visutá lávka na světě. Bohužel ne v Čechách, ale nedaleko portugalského města Arouca.
Se stavbou, která o 16 centimetrů překonává délku půl kilometru a hozený kamínek z ní spadne do hloubky 175 metrů, začali dělníci v roce 2017. To už samo o sobě je úctyhodné. Úctyhodná je i suma, za kterou se dílo podařilo zhotovit – v přepočtu bezmála 60 miliónů korun. A jak se staví rekordní mosty a lávky v Čechách? I to by stálo za zápis do „guinnessovky“.
Stačí se podívat na Hradec Králové, který o svoji vysněnou lávku usiluje už bezmála 20 let. A až se dostaví, a podle politiků to má být už co nevidět, určitě by si ten zápis zasloužila. A to nejenom kvůli délce trvání snu, ale i rekordní sumě za minimum metrů. Tedy s ohledem na Portugalce. Ti by tu hradeckou lávku strčili několikrát do kapsy. Ale tady se do kapsy strkají spíše jen vyhozené prachy. A není jich málo. Radnice totiž za 74 metrů dlouhou lávku, která se bude vznášet jen pár metrů nad Labem, vysází 134 miliónů korun. A to už za zápis do Guinnessovy knihy opravdu stojí.
A abychom v Hradci byli ještě světovější, měla by se na přestřižení pásky pozvat osobnost typu páně expremiéra Paroubka, který by s nůžkami v ruce a v řeči mořeplavce Fernaa de Magalhãese pronesl tu svoji okřídlenou větu: „Dámy a pánové, nechci se vás dotknout, ale kdo z vás to má?“
