Ty být dobrá češtin. Takhle nějak se vám může klidně někdo vysmát, když mu povíte, že jste se ve škole učili o Zeusovi nebo budete vyprávět, jak jste zametli s těmi myšimi, co vám běhaly po domě.

V současné době vlády internetu a komunikačních prostředků, jakými jsou chat, ICQ nebo i SMS, je nezpochybnitelně znát úpadek jazyka českého. Kromě přejímání cizích slov z jiných jazyků, a to převážně z angličtiny, používání zkratek a zapomínání starých dobrých českých výrazů, o čemž se zmiňovat nehodlám, je tu asi největší hrozba pro mateřský jazyk – špatný pravopis.

Jak já to tak vidím, populace se v této věci dělí na tři základní znesvářené tábory. Do největší skupiny spadají všichni, co jim to je jedno. Většina z nich používá svůj vlastní jazyk nevhodně, ne-li až špatně. Do druhé, možná ještě horší, se řadí ti, kdož ty první poučují, ale sami píší naprosté splácaniny a nesmysly. Takový člověk vám v textu najde nepřesnost, vygooglí si pravidla českého pravopisu, zjistí, že to máte špatně, ale když píše zprávu, v níž vás opravuje s takovým horlivým vlastenectvím, že by mu ho mohl i Jungmann závidět, naseká do ní třikrát více chyb než ten, komu se snaží svá moudra vštípit. Jako poslední na řadě jsou ti, jež můžeme také zvát ohroženým druhem, poslední ochranou před chaosem, knihomoly a knihomolkami nebo třeba lidmi, kteří dávali pozor, když učitelka na češtinu říkala: „Tohle si zapište za uši, jinak vás nenechám projít do dalšího ročníku!“, …

Mají mnoho jmen, ale podstatné je to, že někteří z nich jsou k ruce těm, kteří je potřebují a vždy přispěchají s pomocnou rukou v podobě vlastní internetové stránky o pravopisu, s laskavým upozorněním na chybu nebo s ponižující frází: „Ty být ale moc fajnová češtin“, po které se vám vysmějí i ti, kteří by tu samou chybu udělali taky. Pak si to ale snad zapamatujeme a svět bude o něco lepší.

Nezbývá tedy než vám, milí češtinové, češtinky a češtinčata, popřát mnoho zdaru v bojích s vlastní negramotností a ulevit tak chytrákům od jejich namáhavých hledání pravidel, po nichž se stejně jen ztrapňují, a zrakům těch, pro které je rodný jazyk cenným pokladem ztrácejícím na kvalitě, avšak paradoxně získávajícím na ceně a vzácnosti.

Jakub Laxar

V sobotním Hradeckém deníku jsou zveřejňovány reportáže, rozhovory, názory a zprávy studentů několika hradeckých a pardubických škol. Oni sami vydávají na svých školách svůj studentský časopis, který nese název Break Times, což v českém překladu znamená – přestávky. Jde o mladé novinářské talenty z Obchodni akademie Hradec Králové, Gymnázia J. K. Tyla, Biskupského gymnázia Bohuslava Balbína, Gymnázia Boženy Němcové, Prvniho soukromého jazykového gymnázia Hradec Králové, Střední zdravotnické školy, Gymnázia Dašická a Sportovniho gymnázia Pardubice.

Názor, který jsme vám přinesli, je jedním ze studentských děl.

www.breaktimes.cz