Není to tak dlouho, co svým hitem Sunshine válcovala tuzemská rádia, teď tahle hradecká čtyřka (Jan Řičař, Kamil Šritr, Matěj Horák a Pavel Urban) zpívá česky a u fanoušků slaví úspěch. V sobotu ale teprve přijdou ty pravé oslavy – Memphis v Hradci Králové odehraje velký narozeninový koncert.

Před nedávnem jste ve svých textech z ničeho nic vyměnili angličtinu za češtinu, i když – nebyl to spíš trochu návrat ke kořenům?
Honza: Je pravda, že úplně prapůvodně jsme skládali v češtině. Pak se to začalo pomalu překlápět do angličtiny, tehdy nás totiž hrozně bavily kapely jako Support Lesbiens nebo Monkey Business. Ale já osobně mám poslední dobou takovou silnou touhu lidem něco sdělovat a v angličtině to občas není úplně ono.

Není to ale po úspěchu songu Sunshine a dalších přece jenom trochu risk, začít najednou zpívat česky?
Matěj: Sunshine byl úspěšný singl, ale když jsme někam přijeli a zahráli ho, tak ho sice všichni znali a zpívali s námi, ale zároveň na nás vyjeveně koukali, že je to naše. Nikoho ani nenapadlo, že by taková písnička mohla být české kapely.  Bohužel to funguje tak, že čím víc člověk jde za nějakou tou světovou kvalitou, tak tím víc ztrácí vlastní identitu.
Honza: Nejde hrát pořád na setrvačnost. Ale přiznávám, že to trochu nutí navázat na to, co zafungovalo. Na druhou stranu to ale člověku musí něco dávat zpátky. Pro mě je teď díky češtině tvoření svobodnější, protože se nemusím neustále vyrovnávat anglické tvorbě v rádiích. Skládat v angličtině dneska znamená soupeřit s kapelami jako je Coldplay nebo Imagine Dragons. Jednoho dne jsme proto sedli a dohodli se, že dál budeme víc čerpat ze sebe, z toho jací jsme a kam jsme se za tu dobu posunuli.

Sobotní koncert
Memphis slaví v sobotu 10 let, od 21 hodin vystoupí v hradeckém klubu La Fabrique na Pospíšilově třídě. Lístky koupíte v předprodeji buď přímo tam nebo v New York Café & Bar na Velkém náměstí či v NOX clubu.

Jako Memphis letos slavíte deset let, těch posunů a vzestupů  bylo za tu dobu určitě hodně. Zažili jste i nějaký ten pád?
Honza: Zažil jsem i moment, kdy jsem se chtěl na kapelu úplně vykašlat. Bohužel nás několikrát srazil odchod zpěváka.  Když odejde tvář kapely, je to vždycky hrozně těžké. Jakmile pak přijde někdo nový a vezme to samé, tak už to prostě není tak uvěřitelné. Jediné, co zbývá je naskládat úplně nový repertoár a znova fanoušky přesvědčit. S tím jsme hrozně bojovali, protože se nám to dělo pořád dokola. Už jsem se pak věnoval i jiným projektům, protože jsem si říkal, že mě to takhle prostě nebaví.
Pavel: Tak pět, šest let jsme se pořád plácali na místě. V tomhle to bylo trochu úmorný, i když v té době jsem to tak neviděl. Jezdili jsme po republice a soutěžili, občas hodně úspěšně. Potkávali jsme různý lidi, kteří nám slibovali hory doly a my jim věřili, protože jsme byli mladí a naivní, ale hlavně jsme jim věřit chtěli a říkali si, že za půl roku se to zlomí.

Kdy se to zlomilo?
Honza: Asi tak před pěti lety. To za mnou přišel Pavel a říkal, ať začnu zpívat, že na basu seženeme někoho jiného. Tak jsme to zkusili a oslovili Matěje.
Matěj: S Honzou jsem zpíval kdysi dávno ve sboru – pořád nosil na hlavě obří sluchátka a byl známý tím, že ho muzika hodně bere. Jinak jsem kluky ale vůbec neznal. Když jsem byl na střední, přišel za mnou kamarád, jestli bych nešel na Tylovky (festival Tylova léta – pozn. redakce), že tam budou hrát Memphis. Vůbec jsem nevěděl, o koho jde. Tam jsem se s Honzou po dlouhé době viděl, on zjistil, že hraju na basu a už to bylo.

Český pilot tedy byl singl Spojení, který jste točili v Berlíně. Jakou písničku chystáte teď?
Matěj: Další singl se jmenuje Uprostřed všeho a já z něj mám hrozně dobrý pocit. Ta písnička má podle mě hodně motivační vyznění, klip k ní jsme natáčeli na horách a na jednom silném životním příběhu chceme ukázat, že ať už je člověk v jakékoli životní situaci, může si jít za tím, co chce.

V sobotu slavíte v Hradci svoje kulatiny. Chystáte něco speciálního?
Honza: Pozvali jsme všechny bývalé členy kapely, promítneme nějaké vzpomínkové fotky a videa. Chceme to pojmout hodně rodinně, takže po koncertě nikam neutíkáme, pokecáme, dáme si s fanoušky drink. Sice slavíme my, ale ta oslava je pro ně.

Michaela Zumrová