Michaela Hartigová, basketbalistka Hradce:
Moc si na to už nepamatuji, ale troufnu si říct, že jsem prázdniny trávila ve městě  a chodila na tréninky. Týdenní absence byla totiž dost znát. Ale jako malá jsem volno po vysvědčení rozhodně trávila u příbuzných nebo s rodinou, jak to tak k dětství patří. Jako asi každé dítě jsem se taky bála reakce rodičů na známky. Premiant jsem nebyla,  a tak se sem tam konalo překvápko,  ale vždy to dopadlo dobře, byl přece čas na opravu.

Pavel Svoboda, ředitel speciálních škol:
Nepamatuji se na prázdniny, které bych trávil doma. No to jsem měl příliš príma a aktivní rodiče. „Jarňáky" se rovnaly lyžování, turistice po horách, pohodě. A mám to tak zakódované, že to tak zůstalo i při mých vlastních dětech a trvá to dodnes. Asi i proto, že jsem kantor a na prázdniny dosáhnu i nyní.

Tomáš Vymetálek, architekt:
Jarní prázdniny jsme trávili vždycky na horách, na jiný program si ani nevzpomínám. Snad jen jednou to bylo beze sněhu, jinak vždy byla lyžovačka jistá. K pololetím prázdninám pochopitelně patřilo i vysvědčení. Z reakce rodičů jsem strach neměl. Naši chodili na rodičák, takže už předem věděli, co s bráchou domů za známky přineseme.

Jiří Vlček, exšéf okresního úřadu:
Vzpomínám na prázdniny za mého dětství. Zimní prázdniny byly plné povyku a radovánek, protože bylo dost sněhu i ve městě. Kromě toho jsme se těšili ještě na „uhelné prázdniny". Šetřilo se topením, kterého byl tehdy nedostatek, a tak jsme si chodili do školy jen pro úkoly, které jsme vypracovávali doma v teple. Nejlepší moje zimní prázdniny byly ovšem u babičky v Praze. Ona totiž vařila tu nejlepší svíčkovou na světě!