Poslanci novelizovali před několika dny zákon o rodině, respektive jeho část, která se zaměřuje na střídavou péči. Naneštěstí zákonodárci opomněli jeden dost zásadní fakt: když pomýšleli na práva rodičů – zejména, opomněli jaksi, že děti, jichž se problematika týká, neméně mají rovněž svá práva. A tak se v Poslanecké sněmovně odhlasovala rodičům prospěšná úprava zákona, která říká, že oba mají stejné právo k výchově svých dětí, a že střídavá péče je optimální variantou při výchově potomků. Jedním z mnoha značných úskalí je, že si rodiče, kteří mají po rozvodu často potíže se vzájemnou komunikací mohou děti zvolit jako prostředníky pro vyřizování svých účtů. Dále je dobré zmínit, že dítě potřebuje pevný domov, a tak mě představa, že rodiče bydlí daleko od sebe a jejich ratolesti jsou jako horké brambory přehazovány mezi dvěma školami, kamarády a domovy, docela děsí. Dovedu si představit, že tak vzniká v mladém člověku patřičně neukotvená osobnost. Dítě má sice právo na výchovu od obou rodičů, ale v žádném případě za každou cenu. Legislativa by měla spíše zohledňovat, proč při rozhodování soudců dochází tak notoricky k tomu, že výroky těchto instancí jsou v České republice často nakloněny, podle zastaralého práva, pro opatrování ze strany matky, což mi přijde diskriminující.