Pavel Svoboda, ředitel speciálních škol:
Za bony jsem pochopitelně nakupoval – a to vysněné kalhoty strausky. Nikdy jsem ale nekupoval bony od veksláků, jen od kamarádů. Veksláky jsem ale viděl denně, Tuzex byl totiž v Praze ve Spálené ulici, hned vedle jsme měli fakultu. A film Bony a klid? Klasika!

Jiří Vlček, exšéf okresního úřadu:
Samozřejmě, že si na Tuzexy, veksláky i bony pamatuji. Jsou to slova, která nemám rád. Byla fenoménem doby socialismu, kterou bych nerad znovu prožíval. Bony jsem nikdy neměl, připomínají mi ponížení pro toho, kdo si nemohl koupit v tuzexu kvalitní zboží a musel volit jiné složité cesty, aby se k němu dostal. Na příklad dlouhé pořadníky na nová auta i několikadenní čekání ve frontách.

Michala Hartigová, basketbalistka Hradce:
Tuto dobu jsem bohužel, nebo spíše bohudík, nezažila. Ale občas slýchávám narážky na tuzex a podobně, ale vše jen z vyprávění. Myslím, že jsem první film viděla, ale už si ho moc nepamatuji. Takže asi nemá cenu chodit na druhý díl, nejprve si raději zopakuji první a pak si počkám na pokračování, ale až se bude vysílat v televizi. Do kina moc nechodím.