Pořad PéHá Českého rozhlasu Hradec Králové se minulý pátek mimořádně vysílal z Trutnova. Moderátoři Lada Klokočníková a Miroslav Vaňura se vydali na mezinárodní pěveckou soutěž Česko zpívá, které se zúčastnili především mladí zpěváci nejen z Čech, ale také ze Slovenska, Maďarska a Polska. Hostem pořadu byl jeden z porotců, manažer a producent Milan Herman.

Vypadá to, že všichni soutěžící mají pořádnou trému… Je tréma zdravá a prospěšná?
Snad ano. I já, když mám jít někam na pódium a něco tam říkat, tak samozřejmě taky trošku čekám, co tam ze mě vypadne a jestli nezakopnu a tak. Ale myslím, že to je zdravé.

Prý jste se nedávno vrátil z cest. Kde jste byl?
Cestuje kapela, se kterou  spolupracuji. Dělají výborný queenovský revival. Měli jsme hrát v Turecku, 
v Istanbulu a v Ankaře, tak jsem se těšil na výlet. Ale zrovna to vyšlo na dnešní datum, takže já jsem s nimi včera strávil koncert v Praze, hned v noci přesun na letiště, abych věděl, že všechno dobře dopadne, že nám naloží klávesy, které váží i s futrálem šedesát kilo, a to tak, aby se to nezničilo, a hned z letiště jsem vyjížděl z Prahy sem.

Rád bych se vás zeptal na jednu věc. Vaše kapela je určitě výborná, ale hraje Queeny. Když se podíváte na nějaký televizní přenos, tak hraje se tam živě, to je pravda, zpívají tam vynikající zpěváci, ale zase – cizí, převzaté písničky. To už nemáme nápady? To musí zachraňovat už jen Tomáš Klus a pár vybraných?
Spousta lidí začíná 
s převzatými písničkami, na nich se učí. A pokud je v nich to umění, ta osobnost, tak 
z nich něco vyroste. Ovšem zpěváci to mají těžké – pokud si písničky nepíšou sami.

Takže ubylo nám textařů, skladatelů?
Víte, čím to je? Všechno to souvisí s digitálním kopírováním, které začalo v roce 1999. Od té doby hudební trh šel hrozným způsobem dolů, to znamená, že v něm začaly chybět peníze. A autor i skladatel byli zvyklí na příjem, protože napsali hezkou písničku. Ta se hrála v rádiích,  prodávala se na deskách, na cédéčkách, na kazetách a měli z toho určité zasloužené peníze, protože za práci dostali zaplaceno. A dneska, když takovou věc napíšete, složíte 
a otextujete a někdo ji nahraje, tak z toho ty peníze najednou nejsou. Chybějí. No 
a spousta skladatelů, autorů si chystá ty svoje největší hity třeba na nějaký projekt, který jim nějakým způsobem tu práci víc zhodnotí. Dneska to jsou dost často muzikály. Takže vidíte ty popové autory, ať už je to třeba Michal David nebo Janek Ledecký, že si to radši nechají pro muzikál než aby třeba dělali novou desku svých písniček. Ubylo písniček. Je to takové ošklivé slovo, když se bavíme o umění, ale je to ekonomický tlak.

Dneska je asi nejlepší být sám sobě autorem, jestliže chci prorazit s původní tvorbou.
Dřív bylo docela častým zvykem, že jsme měli 
v této zemi hodně interpretů. Zpěváky a  zpěvačky, kteří čekají na to, že jim  autor napíše desku,  producent ji vyprodukuje ve studiu… Do ničeho jiného se nepouštějí. Dokážou se položit do té písničky, do  textu, člověk jim to věří, ale já  dneska spíše hledám lidi, kteří si sami hrajou na hudební nástroje. A to je třeba  Tomáš Klus, neuvěřitelně nadaný kluk, kterého  jsem shodou okolností potkal ještě dřív, než začal s kariérou,  a dodnes  lituji, že jsem ho nezískal.

Nemáte pocit, že v poslední době je hodně  soutěží pro mladé talenty? Nemůže to být tak trochu na škodu?
Nejvíce těch soutěží je v televizi. Jsou samozřejmě  nejviditelnější, a co mně přijde, že je na škodu,  že  televize bohužel z těch soutěží udělaly pouze televizní pořady. A jakmile to skončí, tak už to nikoho vlastně nezajímá, není tam žádná návaznost. Ti zpěváci najednou po dvaceti dvou týdnech v primtime na největších televizích, stojí na ulici a čekají, co se stane. A myslí si: Vždyť se teďka o nás někdo dvacet dva týdnů staral, byli jsme hvězdy, lidi nám fandili, a co teď najednou máme dělat? Nikdo se o ně nepostará. Hudební vydavatelství do toho nemůže tolik investovat, protože se desky neprodávají, takže se jim ty peníze nevracejí a je to takový začarovaný kruh. Ale dřív to bylo podobné. Karel Gott, Hanka Zagorová, všichni vyšli z nějakých talentových soutěží.

Je pravda, že se to vlastně vrací do dob dřívějška. Zpěvák začal být populární až z televizí. Do té doby byl populární tam, kde zpíval. Dnes se to vrací – zpěvák opět musí koncertovat, televize toho tolik nenabízí.
Já bych nechtěl, aby  náš rozhovor byl pesimistický. Jsme tady zrovna na soutěži, kde žádáme mladé lidi, ať se nebojí, ať vylezou z těch svých domovů, ať se předvedou.

Na co tedy hledí producent Milan Herman: jenom na hlas nebo i na to, jak se soutěžící chová, jak vypadá, jak se na to oblékl 
a podobně?
Teď  se v Trutnově zabýváme mladší věkovou kategorií, takže člověk to musí brát trošičku s rezervou, protože pro ty nejmenší to může být zatím jen nezávazná hra. Ti patnáctiletí už nejsou jakoby mladí, je spousta celosvětových hvězd, které začaly už v tomto věku. Já se dívám na kvalitu hlasu, na zajímavost, na to, jestli si ho zapamatuji. To, jak se tam pohybuje, tak důležité není – to je naučíme, Ale barvu hlasu ne, tu musí mít v sobě, a proto je nejdůležitější.

Host na pátek

Moderátoři Lada Klokočníková 
a Miroslav Vaňura v pátek 27. dubna přivítají 
v pořadu PéHá na vlnách Českého rozhlasu Hradec Králové spisovatelku Lenku Klicperovou. Poslouchejte mezi 10. a 11. hodinou.