V Hradci se dosud platí za parkování jen ve vnitřním prstenci města a když se se stávajícím chytrým a celkem vlídným parkovacím systémem před více než deseti lety přišlo, totálně své vizionářství i troufalost odskákala tehdejší radnice ve volbách. Bárka tehdejší radniční koalice narazila na Atol, jak se tehdy parkovací systém jmenoval, a potopila jednoho z nejtalentovanějších hradeckých konšelů Josefa Malíře či primátora Divíška. Přitom díky nim má dnes Hradec několik nových parkovacích domů a jeho obyvatelé docela jistý prostor pro odstavení auta.
Nejde ale jen o parkoviště: k tomu je nejdřív potřeba dojet. A i to je už v Hradci, který se auty tekoucími jeho ulicemi totálně zalyká, kumšt. Krize. Nezpůsobila ji jen neschopnost veřejné správy postavit tangenty kolem města nebo zmodernizovat aspoň tu nešťastnou Miletu. Je to i množstvím aut, která v bohatém, klidném a vysmátém Hradci každý máme a jak s nimi zacházíme.
Říct lidem z Benešovy třídy lidnaté jako okresní město nebo Moravskému předměstí, že líp bude jen když se za parkování bude platit častěji, a snadněji že se bude jezdit, jen když vlastnictví druhého auta bude dražší, to chce opravdovou kuráž. Teď se na radnici někdo takový našel: je jen otázka, zda otcem myšlenky je odvaha nebo neznalost hradecké politické historie.
Vedle toho je ale jasné, že Hradečtí budou za parkování platit i na sídlištích a vlastnit víc než jedno auto bude ještě dražší. Je jen otázka za jak dlouho.
