Ema Hubáčková, operní pěvkyně:
Jako dítě mě rodiče na tábor posílali. Jezdívala jsem do Jižních Čech, do místa a k lidem, které jsme znali. Velmi dobře se o nás starali. Jsou zážitky, vzpomínky, zkušenosti, přátelství i lásky, které si dítě odnese právě jenom z tábora. Ten náš existuje stále a já jsem na něj bez obav později opakovaně posílala i svou dceru a neteř. Ovšem 
v žádném případě bych své dítě neposlala na tábor do neznámého prostředí.

Pavel Bradík, 
bývalý hejtman  kraje:
Na letní tábory jsem nejezdil. Za mého mládí to byly pionýrské tábory. Já v této organizaci nebyl, rodiče inklinovali ke skautingu. Problém poslat dnes na letní tábor dítě bych určitě neměl, ale pokud to jde, raději najdu čas u sebe a věnuji ho dnes již vnoučatům. Jsou vděčné za každou hodinu, kterou jim my dospělí věnujeme, a umí to dát najevo. Letos v létě jsem dostal poděkování od své vnučky: „Dědečku, ty jsi nejsladší ze všech." Za to ten čas přece stojí, ne?

Martin Hosták, trenér hokejistů Hradce:
Na letním táboře jsem byl jenom jednou a žádné mimořádné zážitky z toho nemám. Spíš negativní z klukovských her. Děti jsme na tábor poslali, ale je nutné si pečlivě vybírat, komu svěříte své ratolesti, aby rodič nemusel řešit nějaké nepříjemnosti.

Lukáš Gilányi, Laxus, pomoc pro uživatele drog:
Jezdil jsem přes deset let pravidelně na tábor rodinného typu a rád na tu dobu vzpomínám. Každý srpen jsme tři týdny stanovali nebo spali jen tak na louce s partou rodičů a jejich dětí, podnikali výlety na kole, lodích, pozorovali hvězdy a hráli si v lese. Klasické organizované tábory mě minuly. Dítě zatím nemám, a tak jsem ani nepřemýšlel, zda bych je na tábor vůbec poslal.