Jaké to bylo dívat se na vysílání ne jako tvůrce, ale jako analytik?
Měl jsem možnost vidět rozhlas z úplně jiného úhlu. Zjistil jsem, že řada věcí, o nichž jsem byl přesvědčen, že jsou dobré, by se dala dělat jinak. Poslouchal jsem všechny regionální stanice Českého rozhlasu, a teď z toho budu čerpat.

Je vysílání hradeckého rozhlasu oproti jiným stanicím něčím zvláštní?
Hradecký rozhlas byl už od poloviny 90. let považován za velmi progresivní. Tehdy začínaly růst jako houby po dešti privátní stanice a ředitel hradeckého studia Petr Haš cítil, že na vývoj je potřeba reagovat – přestože se za to na něj snesla řada výčitek. A i když dnes touto cestou už jdou všechny stanice, myslím si, že určitá výjimečnost Hradci zůstala. Vysílání je svižné, moderní, zábavné a kopíruje život v kraji.

Na co se chcete po svém návratu zaměřit?
Pokud jde o Hradec, rád bych obnovil značku Habaděj, protože to je pojem, který všichni lidé v kraji znají. Název bloku Dobré dopoledne podle mě není adekvátní náhradou za název Habaděj, který já osobně považuji za rodinné stříbro hradeckého rozhlasu. Mimochodem nedávno jsem šel kolem jedné hradecké restaurace a na ceduli s menu stálo Znojemská vepřová podle Habaděje…
Rád bych také obnovil činnost Radioklubu. Jeho fungování je pro nás důležité: jednak odtud můžeme živě vysílat, ale vedle toho také chci, aby se z něj stalo kulturní centrum, kde se mohou pořádat výstavy či besedy s umělci. Rád bych spolupracoval i se zdejší univerzitou a nabídl jí prostory Radioklubu třeba k autorskému čtení studentů.

A ve směřování stanice?
Mým plánem je dostat velká témata, která se objevují v médiích, mezi lidi v kraji, aby bylo jasné, co jim přinesou a jak to ovlivní jejich život. Jsou to například platy řidičů autobusů, modernizace náchodské nemocnice nebo třeba nová klinika čínské medicíny.

Kde má hradecký rozhlas rezervy?
Pořád dopilováváme hudební složku. Dnešní senioři, tedy skupina, kterou nejvíce oslovujeme, jsou lidé, kteří vyrůstali na Beatles a na Rolling Stones. I to musíme zohlednit ve vysílání. Není jednoduché vyjít vstříc hudebnímu vkusu všech, ale nejde to ani řešit alibismem.

Máte své rozhlasové krédo?
Existuje jihoafrické přísloví Nikdy nevíš, jak těžké je břemeno, které neneseš. Já jsem za posledních 23 let prošel téměř všemi rozhlasovými profesemi, takže u všech kolegů vím, jak těžké břemeno nesou. A mým druhým krédem a přáním je, aby se lidé v rozhlase těšili do práce. Protože na jejich výkonu je to znát.