Před časem se ke mně donesla informace, jak moc se u nás „práská“, bonzuje a žaluje. Ihned se mi vybavila historie, i když nejsem žádný kovaný odborník v této disciplíně, přece jenom si pár faktů z hodin dějepisu a soukromého čtení naší národní historie pamatuji. Stačí se ohlédnout k období druhé světové války. Tehdy jsme třetí říši náramně ulehčovali úsilí, tím čemu nechci říkat národní vlastnost. Ta byla vložena do donašečství, kolaborace a práskačství. Neuplynulo příliš mnoho času, přijeli ruští Ivánci a z této činnosti se během rudé éry naší země pro mnohé stal národní sport, něco jako hokej či fotbal. Všichni měli mít stejně, kdo vyčníval, dostal lehce řečeno přes… prsty. Když se zveřejnily Cibulkovy seznamy, byli mnozí lidé v šoku, kolik donašečů kolem nich žilo. Nyní máme demokracii, ale bonzuje se u nás až s notorickou nutností. Nechci tomu věřit, ale z části jsme nejspíš národ, který se uhlídá sám.
play_fill
