V poslední době se v České republice rozmohl takový nešvar – vyvěšování vlajek. Tu se vyvěšuje vlajka Tibetu, tam zase vlajka Izraele a naposledy prosadili zástupci hradecké opozice vyvěsit starou bílo-červenou vlajku Běloruska. A co ta naše trikolóra? Ta si hoví ve skříni a lidé ji vyvěšují jen z donucení při státních svátcích či sportovních úspěších. A při sportovních úspěších je slyšet i ta nejkrásnější hudba – naše hymna. Tu známe nazpaměť. Ale víme, že ve čtvrtek uplynulo 220 let od doby narození jejího spolutvůrce Františka Jana Škroupa? Asi ne. Hlavně že víme, co se děje v Bělorusku, s kým spal exposlanec Feri, kdo je nejoblíbenější youtuber či smutníme nad osudy „hvězd“ nekonečných seriálů. Dokonce i u nich někteří vědí, kdy mají narozeniny, kde se narodili a co nejraději baští.

Ale zpět k hradecké výzvě na vyvěšení vlajky Běloruska. Nic proti, ale neměl na tomto zastupitelstvu někdo vystoupit i s návrhem, ať se v den výročí narození skladatele té nejkrásnější české písničky vyvěsí i naše vlajka? A to i s ohledem na to, že František Jan Škroup se narodil nedaleko Hradce - v malé vesnici Osice. Tam ostatně je i Škroupův dům, který v roce 1928 dali na jeho počest postavit hrdí vlastenci. Ovšem tento dům chátrá. Stejně jako naše vlastenectví, které dál dlí ve skříních a čeká jen a jen na nějaký ten svátek či vítězný sportovní pohár. Pojďme však ty skříně vyklidit a hrdě vyvěšovat naši vlajku. A to ne jen v době, kdy se nám to hodí. A vzpomeňme i na Škroupa, rozhodně si naši úctu zaslouží.