PAVEL BRADÍK, bývalý hejtman kraje:
I přes všechny rány, které jsem dostal od života, jsem věčný snílek. Samozřejmě existuje řada míst, která bych rád navštívil či bych v nich případně nějaký čas existoval. Ale vím,  že bych tak přišel o sny. Takže si raději snění ponechám a nebudu je naplňovat. S přibývajícím věkem obecně ubývá chuť strávit dvacet hodin letu, aby se člověk dostal za „hranice všedních dnů“. Mnohem více nyní vyhledávám místa snáze přístupná. Zahrádka u naší chaloupky je tak blizoučko a je krásná. K tomu gril a dobře zásobený sklípek. Stále více mně záleží spíše na tom, s kým trávím  dny odpočinku než na místě.

IVAN ŠENK, kastelán Hrádku u Nechanic:
Kromě těch menších a zajímavých míst naší země a Anglie, kam bych se chtěl podívat na zámky a parky, tak to je New York. Chtěl bych jet lodí přesně po trase našich emigrantů 
z té hlavní vlny masového vystěhovalectví do USA po roce 1848. Ten můj vůbec největší sen je, že bych si lodní lístek chtěl koupit v Pardubicích a zněl by: Pardubice  – New York, přes Hamburg, Portsmouth 
a Long Island. Přes Hamburg z důvodu přestupu na pořádný parník, přes Portsmouth, protože odtud vyplouvala většina lodí s emigranty do USA
 a na Long Islandu se všichni poprvé dotkli Ameriky.

EMA HUBÁČKOVÁ, 
operní pěvkyně:
Naše planeta Země  je jedinečná, úžasná a plná nádherných míst.  Nemám jednu vysněnou lokalitu. Ráda bych viděla všechna místa, kde jsem za svůj život ještě nebyla. Lákají mě takové kouty světa, jako například království Bhútán, africké Mali, jihoamerická řeka Amazonka, studená Antarktida, buddhistický Tibet, indiánské Peru či velryby na pobřeží ostrova Tonga a mnoho dalších. Škoda, že na to všechno jeden lidský život nestačí. Pro příští rok plánuji cestu do Indie a už teď  se na cestování a poznávání moc těším.

LUKÁŠ GILÁNYI, Laxus, pomoc pro uživatele drog
:
Míst, na která bych se chtěl podívat, je celá řada. Od těch menších, dosažitelných lokálně, ty jsou v plánu, až po ta na druhém konci světa, kam se asi nikdy nepodívám. Jedno mě drží už dlouhou dobu. Pár let po revoluci jsem v jednom londýnském antikvariátu koupil průvodce po Jamajce, který vyšel někdy 
v polovině 80. let. Vynechával hotely a rekreační letoviska a popisoval místa, kam autobusy plné turistů nejezdily. I když je mi jasné, že bych tam dnes našel něco úplně jiného, tahle idealizovaná představa je to první, co mě napadne, když se mě zeptáte na vysněné místo.