Ten stánek nelze minout. Stojí hned vedle pestrobarevného stanu pojízdné čajovny na v Žižkových sadech a prodavač se na vás usmívá už z dálky a mává knížkou. Většina jich je starých, ale najde se tu i pár novějších. „Hradecké festivalové publikum mě baví. I proto jsem tu už potřetí," usmívá se prodavač Michal, který si přál zůstat tak trochu v utajení. „Ať se na mě přijdou lidé podívat. Jsem tu až do pondělí," říká mladý muž.

Jaké knihy se vám na festivalu Divadlo evropských regionů prodávají nejlépe?
Spíš bych řekl, co se neprodává. Detektivky, sportovní literatura a červená knihovna. Překvapivě se třeba taky neprodávají knížky o hercích. Přitom na divadelním festivalu bych to čekal.

A jaká četba jde tedy nejvíce?
Duchovní literatura, cestopisy a kvalitní beletrie. Toho 
u mě najdou lidé dostatek.

Pracujete v antikvariátu nebo je to jen váš koníček?
Je to takový vedlejšák. Knížky mě totiž baví už odmalička. Zaměstnáním jsem učitel.

Na jaké typy akcí jezdíte? Vybíráte si pouze festivalu nebo kde vás můžeme ještě potkat?
Musí to být alespoň trochu alternativní. Baví mě undergroundové festivaly. Těším se na fesťák v Trutnově, jezdím i na sjezdy mániček.

Na, řekněme běžnější akce, zavítáte také?
No… Když přijedete na akci, kterou pořádají hasiči a hraje k tomu Michal David revival, tak tam může být tisíc lidí, ale knížku si nekoupí nikdo. I takové zkušenosti mám. To na sjezdu mániček mám frontu.

Jak je na tom hradecká knižní scéna?
Tady na festivalu se mi daří. Lidé se tu různě courají a ke stánku si cestu udělají.

Uděláte si vy sám čas na divadelní program?
To bohužel ne. Nemám střídače, lidé mě tak najdou celý den tady. Ale mě to tady baví. Knížkami se snažím lidi potěšit a někdy i tak trochu vyprovokovat (usmívá se).

Co u vás lidé všechno najdou?
Kombinaci starých i nových knížek. Pro chudé i pro bohaté. Od dvaceti korun až po skoro po pětistovku. Je to taková všehochuť. Snažím se nenabízet běžné komerční čtení.

Jaké knížky baví vás?
Baví mě sociologie, duchovní témata, alternativní četba. Ke knihám mě přivedla maminka, která mě brala často do antikvariátů. Vždycky, když jsem přijel někam na výlet, tak první, co mě zajímalo bylo, jestli tam je antikvariát a čajovna. To mi vydrželo do dneška.

Dají se ještě dnes v antikvariátech najít nějaké vzácné poklady?
No jasně, jinak bych tam nechodil (směje se).

A co nejlepšího jste kdy v antikvariátu objevil?
Jednou jsem našel velmi starou kuchařku z počátku 19. století. Vařit se tedy podle ní nedalo, byla psaná takovým gotickým písmem. Ale byla to nejdražší kniha, kterou jsem kdy držel v ruce. Prodal jsem jí skoro za patnáct tisíc. Šlo o ruční papír, krásná práce to byla.

Co vás baví kromě knih?
Hlavně hudba a pak také hodně času strávím vařením.

Pak se nemůžu zeptat jinak než: Zdeňek Pohlreich nebo Jirka Babica?
Ani jeden (smích). Spíš Láďa Miltner. To je indolog a právě indická kuchyně mě hrozně baví. A pak také klasická česká jídla. To je základ.   (skr, zum)

Prodavač starých knížek
Michal se vyučil kuchařem – číšníkem, pak studoval politologii na Univerzitě Hradec Králové, a potom ještě geografii a sociální práce v Ostravě. V Hradci se, dle svých slov, cítí jako doma. Narodil se totiž v Praskačce, v krajském městě pak i studoval a teď tu pracuje. Teď ale bydlí v Hořicích. „Kopečky, umělci, tamní příroda, to mě zkrátka láká," vysvětluje mladý muž, proč si vybral zrovna Hořice. Po bydlení ve městě se mu prý nestýská. Na stěhování to teď také nevypadá. „Máme malé dítě a další je na cestě," usmívá se knihkupec, jehož stánek až do pondělí najdete v Žižkových sadech.