Jazyk je smluvený dorozumívací kód, a proto je nutné ho ovládat. Řeč nám slouží k vyjádření našich emocí, přání či tužeb. Každý si svůj jazyk nějak osvojí, spěšně nebo pozvolně. A je nesmírně důležité, jak se svoji rodnou řeč, potažmo cizí jazyk, naučím. K novým metodám, a ne že bych byl zkostnatělý mastodont, jsem ostražitý, ne–li skeptický. Učil jsem se angličtinu po mnoho let, takže příliš násobným člověkem podle parafrázovaného moudra v nadpisu nejsem. Avšak za dobu svých cizojazyčných studií jsem zjistil, jak důležitá, stejně jako u všech předmětů a disciplín, je osoba učitele. A tak si nedokážu představit, že by mě pouhý text z SMS zpráv příliš zdokonalil v angličtině, protože už jen výslovnost je odlišná a je potřeba ji korigovat právě pedagogickým vedením. Člověk pak může sice cizí jazyk znát, ale právě výslovností lze napáchat buď vysloveně trapné chvíle, a nebo lechtivé trapasy. Ano, jsem proti výuce cizích jazyků pouze a hlavně skrze technologie. Jazyk zprostředkovává kontakt, interakci, porozumění a v neposlední řadě i radost ze sdílení. Každá svérázná metoda mi evokuje pohádku Jak se Honza (sám) učil latinsky. Asi takhle… Sud kulatý, rys tu pije, tu je kára, ten to ryje. Honza sice mluvil, ale opakoval nesmysly, kterým nikdo nerozuměl.