Místo, které v poslední době nahání hradeckým občanům hrůzu. To je vlakové nádraží. Na sociálních sítí se rozjíždí debaty o zhoršujícící se bezpečnostní situaci a často se nádraží začíná spojovat s takzvaným Bronxem, tedy místem s vyšším výskytem kriminality a nevalnou pověstí.

Bezdomovci posedávající na lavičkách, o kousek dál další skupinka lidí, která sice nepije, zato ale pouští hudbu z reproduktorů tak hlasitě, že ji uslyšíte i na terminálu. O dalších extravagantních typech ani nemluvě. Jednoduše hledat pozitivní věci ve spojitosti s nádražím je skutečně nadmíru těžké. 

Problematické občany není kam vyhnat. Pošlete je dveřmi a přijdou oknem zase zpátky. Je to jejich „doupě“ kde jim je dobře a cítí se svobodně. Snažit se je usměrnit k poslušnosti a požadovat od nich vstřícnost taky příliš nikam nevede. Přesto, že se nádraží stává středobodem častých výjezdů policie i bezpečností služby, zůstává v lidech nepříjemný pocit. Jednoduše se v místě necítí dobře a chtějí změnu. Zde je ale problém, který v podstatě nemá valné řešení.

Tento problém se netýká jen Hradce, ale takřka všech nádražích ve větších městech v republice. 

Nicméně najít kompromis, který by vyhovoval všem, není snadné. Perzekuce z dlouhodobého hlediska nebude mít kladný vliv, stačí ale pouhá domluva? Těžko. Nezbývá asi nic jiného, než čekat na zimu a věřit, že chladné počasí vyžene problémové občany alespoň na krátkou chvíli pryč.

Případně se nabízí kuriózní experiment, který ale zafungoval například v Liberci, kde se také snažili vyhnat problémové jedince z centra města. Řešení? Nasadili velké reproduktory před náměstí a pustili vážnou hudbu. Ta jako psychologický efekt skutečně zabrala a skupinky problémových jedinců vyhnala.

Teď je tedy otázkou. Stálo by za to takový experiment zkusit i v Hradci?