I proto si vždycky vzpomenu na rozvojového náměstka Josefa Malíře. Poslední muž na hradecké radnici, který dokázal dotáhnout neskutečné městské projekty, které Hradci léta chyběly: dopravní terminál, filharmonie, investice u Aldisu nebo Šimkovy sady jsou jen z těch větších. Věděl snad o každém krumpáči na městské stavbě. Co během pár požehnaných let nestihl dostavět, nestojí dodnes.

Ve srovnání se současným těžkopádným mátožením komunálních politiků to vypadá, že tehdy na hradecké radnici úřadovali obři. Protože jsme v Čechách, místo metálu nebo pomníku dostává Josef Malíř za tuhle práci pro město už léta obsílky od soudu.

A tak dnes není třeba vědět o každé míchačce s betonem. K té je po čertech daleko. Vedení města v místním parlamentu totiž zaměstnávají právní a byrokratické bitvy kvůli stavbám, které se staví a neměly by (holandské sklady bez stavebního povolení) nebo které se nestaví a měly by (fotbalový stadion).

Autor je šéfredaktor Deníků východních Čech.