Zdálo by se - repliku té revoluční, kterou lidé spontánně postavili během několika prosincových dnů pod okny komunistických a policejních úřadů. Zeď tehdy velmi rychle nabyla ohromných rozměrů do výšky i do šířky. Lidé se u ní den co den scházeli, plni nadějí, pocitu nového začátku. Taková byla i hesla psaná na krabicích: Chceme svobodné volby, Pryč s komunisty, Neustoupíme. Lidé u té ikonické zdi před třiceti lety zaníceně diskutovali, plánovali, zapalovali svíčky, a rozcházeli se i hluboko po půlnoci.

Ta letošní zeď byla jiná. Na tom stále smutném a po setmění liduprázdném mramorovém náměstí se vršily krabice popsané hesly, které s někdejšími nadějemi ani optimismem neměly pranic společného. Ba naopak: byly důkazem, kolik těch nadějí jsme nechali tiše pohřbít. Máme vládu, která vznikla s podporou komunistů. V jejím čele stojí chlap, kterého soud označil za spolupracovníka Státní bezpečnosti. A volební preference jeho hnutí utěšeně stoupají - dokonce mezi voliči, kteří svůj produktivní věk prožili v hlubokém socialismu. A máme prezidenta, který se při příležitosti 30. výročí sametové revoluce ani neobtěžuje vyjít na veřejnost, natož náležitě uctít nejdůležitější den naší novodobé historie. "Kdybychom tohle všechno věděli před třiceti lety, asi bychom byli méně sametoví," řekl v neděli na náměstí Miloš Hofman, jeden z pamětníků revolučních dnů v Hradci Králové. Náměstí mu tleskalo, ale potlesk je málo.

Ilustrační fotografie.
KOMENTÁŘ: Vyřešíme Benešovku?