Po tomhle mostě nedaleko hlavního nádraží v Hradci Králové vede silnice, po které jezdí nejvíc aut v kraji. Na téhle cestě se totiž potkávají kamiony z celé Evropy: jedou od Olomouce, Brna, Ostravy dál na Liberec, Náchod nebo Trutnov. Je to hrdlo, kterým krajské město vydechuje veškerou místní, meziměstskou, mezikrajskou i mezistátní dopravu. Vyráží na ni většina autobusových linek od hradeckého dopravního terminálu. Několikaminutové kolony se na tomhle mostě, který už teď nestačí nárokům automobilové civilizace, dělají už několik let. Teď se tedy tenhle most zúží o další pruh. Tepna kardiaka se přivře ještě víc.
Podle posledního posudku cestářů, je tenhle most, který navíc vede nad několika hlavními železničními tahy, nejlépe na zbourání. Nejhorší stav mostu se označuje číslem 7, tenhle má šestku. Kvůli všem souvisejícím okolnostem a komplikacím není ani jasné, kdy se alespoň o jeden pruh zase otevře. Prý nejlépe do čtyř let.
Tenhle příběh jednoho hradeckého mostu potvrzuje dlouho přehlížený nedostatek naší veřejné správy. Totiž, že rychlost zdánlivého zdokonalování naší civilizace, která se projevuje třeba nárůstem aut na silnicích, je vyšší než prozíravost a vizionářství lidí, kteří tuhle civilizace chtějí nebo mají řídit. V tomhle případě se stárnutím jednoho zdánlivě nenápadného mostu prostě nikdo včas nepočítal.
