Ono to totiž vypadá, že právě v této třinácté komnatě nedebatovali odborníci, ale vášniví pokušitelé paní Štěstěny. Ty plukovník Prymula, coby uznávaný stratég, přemluvil (ale spíše ohromil) tím, že ze své brašny, naplněné až po okraj rouškami, jako mávnutím kouzelného proutku vytáhl i svoji oblíbenou strategickou hru Člověče, nezlob se! Jakmile pak všechny přítomné seznámil s pravidly, máchl rukou a s pohledem na domeček, coby symbol hospod, vrhl, řka: „Kostky jsou vrženy.“

Jak jinak si totiž vysvětlit, že právě šest je maximum lidí, kteří mohou spolu v hospodě sedět u jednoho stolu. Ale návštěvníci hostinců, tedy jakési české třetí horní komory parlamentu, mohou být vlastně rádi, že měl Prymula zrovna štěstí a kostka se na stole ustálila na šesti tečkách. Milovníkům zlatavého moku tak může být, alespoň do dalšího pokusu, do zpěvu. Tedy pokud budou pět pouze staré známé odrhovačky a nepustí se do operetní árie. A člověk teď může jen doufat, že při dalším vrhu, který plukovník Prymula plánuje za čtrnáct dní, si vybere hru, kde kostka má více, než šest stran.