Ústavní soud moc nepotěšil seniory. Tedy většinu z nich. V rámci fair play dodejme, že jsou i důchodci, kteří rozhodnutí vítají.

Proč většině vadí? Finanční i jiné (třeba zdravotní) možnosti seniorů jsou značně omezené. Jistě existuje pět až deset procent relativně velmi bohatých seniorů, nicméně minimálně osmdesát, ale spíše devadesát procent je na svém starobním důchodu existenčně závislých.

Petr Kolman
je právník a publicista

V této souvislosti nutno vzít v úvahu, že prostor pro adaptaci příjemců důchodů je nižší než u zbytku populace. Tím nijak nepopíráme, že tu žijí i poměrně chudí mladí lidé a nezajištění lidé středního věku. Nicméně ani jim snížení růstu důchodů, což při inflaci v posledních letech znamená jejich reálné snížení, taktéž nepomůže.

Zákaz by nepomohl

Druhý kritický bod se týká omezení (především) procesních práv opozičních politiků. Na jednu stranu je třeba pozastavit se nad argumentací některých ústavních soudců, kteří označili sněmovní obstrukce za údajné zneužití demokracie. Copak má demokratická opozice nějaké jiné relevantní možnosti? Zeptejme se třeba ve Velké Británii, kolébce parlamentní demokracie obstrukce byly a jsou její nedílnou součástí. I když jsou třeba otravné. Jestliže vládní pětikoalice při projednávání „velké důchodové loupeže“ omezila diskusi i faktické připomínky, jde z podstaty věci o částečný zásah do férovosti a ústavnosti legislativního procesu.

Avšak současně platí, že i obstrukce mají své meze. V nejedné zemi EU mají jednací řády dolních parlamentních komor ještě přísnější mantinely než u nás.

Náš Ústavní soud shledal, že míra obstrukcí byla překročena. Z toho ale nelze vyvozovat, že by k obstrukcím nemělo v budoucnu docházet. Jejich úplný zákaz by ohrozil demokracii, naopak jejich odvázání z řetězu by ochromilo sněmovnu a možná vedlo k anarchii.

Vždy bude citlivou otázkou, kolik obstrukcí je již moc. A někdy ji bude muset zase rozhodnout patnáctka konstitučních rozhodčí z Brna. S tím je nutno se smířit.

Signál pětikoalici

Z odborného a hlavně lidského pohledu je mi bližší stanovisko tria disentujících soudců s odlišným právním názorem. Připomeňme, šlo konkrétně o vážené soudce Josefa Fialu, Pavla Šámala a Jana Svatoně. Mám za to, že tihle tři soudci překročili svůj stín a vyslali jasný signál pětikoaliční vládní mašinérii, že takto se v právním státě postupovat nedá.

close info Zdroj: Deník zoom_in

Zajímavé je, že žádný z „nových“ soudců a soudkyň jmenovaných prezidentem Pavlem nehlasoval proti předmětnému rozhodnutí soudu, jenž zamítl ústavní stížnost hnutí ANO proti nižší valorizaci penzí.

Nicméně jako demokraticky smýšlející právník, i když s předmětným judikátem ÚS nesouhlasím, respektuji jej. A nepůjdu kvůli němu „na barikády“ ani se spacákem před „Strakovku“ nebo před justiční palác na brněnské Joštově ulici. Navíc si myslím, že pro strany pětikoalice je ústavní nález pověstným Pyrrhovým vítězstvím. Nicméně to je již námět na komentář spíše pro politologa, ne právníka.

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.