Při příležitosti právě probíhající výstavy v kavárně Café na kole, která trvá do konce října, poskytl redaktorovi Hradeckého deníku krátký rozhovor, který je snahou nahlédnout do nitra mladého umělce.

Martine, jak byste charakterizoval vaši tvorbu? Váš rozptyl je velký, přestože se v současné chvíli soustředíte převážně na malbu, nemýlím-li se?
Je pravda, že se pohybuji v několika tvůrčích oborech. Pracuji jako webdesigner, takže převážnou část dne dělám počítačovou grafiku. Navrhuji webové stránky, firemní vizuály a tiskovou grafiku. S několika přáteli provozuji galerii Skříňka založenou na konceptu vývěsní skříňky v Kostelci nad Orlicí. Další mojí zálibou je hra na bicí, no a pak již zmiňovaná malba.

Malba vám byla vždy blízká. Čím je specifická vaše současná práce, která je mimochodem ještě pár dní k vidění na výstavě v kavárně Café na kole?
Moje ranější práce vycházely především ze surrealismu. Tomu také odpovídala technika malby, kdy jsem používal olejové barvy a maloval precizně vystavěné scény dotažené do maximálních detailů. Do obrazů jsem komponoval snové a symbolistní výjevy, děsivé vize vystupující z podvědomí. Na plátnech jsou zobrazena lidská torza se zvířecími hlavami, hrůzná zátiší, ponuré krajiny s dalekým horizontem. Oproti tomu může moje současná tvorba působit, jako by ji maloval někdo jiný. Maluji více intuitivně, současný směr by se dal spíše přiřadit někam k primitivní expresionistické malbě. Často zobrazuji věci z běžného života, zážitky, které mě v poslední době zasáhly. Do obrazů také rád komponuji odkazy na malíře a jejich díla, která mě inspirují. Co mi však pro mou tvorbu přijde stěžejní a jako takový spojovací prvek, je figura. Ať už to jsou lidské či zvířecí postavy, nebo jen jejich části.

Ohlasy na vaši současnou tvorbu jsou různorodé. Někteří ji chválí a obdivují, jiní nechápou. Co vaše tvorba v lidech vzbuzuje?
Spoustě lidí moje tvorba přijde něčím děsivá, strašidelná ale zároveň se jim do určité míry zdají obrazy přitažlivé a líbivé. Na druhou stranu se moje malba spoustě lidem nelíbí. Často se mě lidé ptají, jestli jsem psychicky v pořádku a na co při malování myslím, když maluji tak strašlivé věci. Slyšel jsem i názory, jak si lidé nad mými obrazy říkají: To je děsné, to bych namaloval taky. Každý má svůj pohled na věc a právě tuto paralelu dvojího vidění mé tvorby jsem promítl i do názvu současné výstavy Děs a běs.

Vím, že váš rozptyl je větší. Věnujete se i hudební tvorbě. Jak vás právě i hudba celkově ovlivňuje a inspiruje?
Hudba je mou velikou zálibou. V hudbě se dá krásně pracovat s náladou a emocemi a toto pak dále předávat na posluchače. Baví mě ten proces vzniku, kdy vrstvením nástrojů a zvuků vzniká nová skladba, kterou vyladíte do finální podoby vrstvu po vrstvě, tón po tónu. Je to v podstatě podobný proces jako malba. Jako bubeník působím v kapele Cheveyo, se kterou jsme minulý rok vydali album Spirit Warrior a momentálně rozjíždíme nový hudební projekt, ve kterém již máme připravený singl a pracujeme na jeho vydání.